Zakázaná náhoda

Untitled Part I.

              „Proboha, pojď ke mně," vyhrkne zděšeně, když mě spatří na prahu dveří. Ihned se mě ujme a já ji odevzdaně obejmu. Vypadá přesně tak, jak jsem si myslela. Vytahané tričko, kráťasky, které odhalují její dlouhé štíhlé nohy, zrzavé vlasy má rozcuchané ale ty její modré oči září pokaždé. Ať je den nebo noc. Ona snad nevypadá nikdy unaveně, na rozdíl ode mně.

Když společně míjíme velké zrcadlo v její předsíni, kouknu na sebe. Vyděsí mě můj vlastní odraz. Vypadám hůř, než jsem čekala. Mastné hnědé mikádo mi trčí do všech stran, obličej mám zamazaný od make-upu, který se roztéká po pleti, a mé oči vypadají hůř než od angorského králíka.

„Uvařím ti kafe a okamžitě mi řekni, co se stalo," vyzvídá. Usadí mě do kuchyně, kterou osvětluje tlumené světlo. Linda kolem mě pobíhá a připravuje cappuccino, zatímco já si odevzdaně podepřu hlavu a nevím, kde začít. Linda položí dva horké hrnky s motivy vlčích máků před nás na stůl. Z lednice vytáhne hluboce zamraženou zeleninu a podá mi ji. Jednou rukou si ji přiložím k tváři a druhou sevřu hrnek. Linda usedne naproti mně.

„To je zasraný parchant," prskne naštvaně a začne rozčíleně pochodovat po kuchyni, jakmile ji povyprávím, co se přihodilo. Hlas se mi celou dobu chvěj a mám co dělat, abych se nesesypala.

„Jo, to je," přitakám. Nemám na nic víc sílu. Sedím před ní jak hromádka neštěstí.

„No, ne že by mě to nepřekvapilo, ale nečekala bych, že se sníží k tomuhle," pokračuje, aniž by si uvědomila, že netuším, o čem to mluví. Vytrhne mě z letargie.

„Jak to myslíš, že tě to nepřekvapuje?" svraštím podezřele obočí.

Linda se na mě otočí. Až teď jí dojde, co řekla. Zkroutí rty, prohrábne si vlasy a sedne si zpátky ke mně.

„Zlato," stiskne mi ruce, „musíš si připustit, že je Patrik výbušný typ a nedokáže problémy řešit v klidu. A někdy reaguje dost přehnaně," objasní mi, a já souhlasně přikyvuji.

Linda najednou věnuje pozornost něčemu, za mnou.

„Zlato, promiň. Vzbudily jsme tě?"

Ne, něčemu, ale někomu. Ohlédnu se a mále mi spadne brada. Za mnou stojí mladý, hezký kluk, s krátkými hnědými vlasy a tím nejkouzelnějším úsměvem . Do půl těla je nahý. Spodek mu zakrývají černé tepláky. Nemám sice teď myšlenky na chlapy, ale jeho šlachovitá ale urostlá postava mě dostává do kolen. V tu chvíli mi došlo, že jsem je vyrušila při...ježiši kriste...Nevím, jestli mi je víc trapně, že jsem jim sem tak vpadla, nebo že mě vidí v tomhle žalostném stavu. Může tahle noc být ještě horší?

„Asi bych vás měla představit," polkne naprázdno. Vezme ho za ruku a přivede ho k nám. Nedokážu si pomoct, ale očima sjedu jeho postavu a vzápětí pohlédnu na kamarádku. Linda vedle něj září jako sluníčko, i v tuhle noční hodinu.

„Dari, tohle je Dan. Dane, Darja, moje nejlepší kámoška, jak jsem ti o ní vyprávěla," vyhrkne nadšeně. Ona mu o mně vyprávěla? Bože, co mu navykládala?

Mladý muž mi podává ruku a stále se mile usmívá. Popotáhnu a zastydím se. Oni dva vypadají jak z reklamy na spodní prádlo, a já oproti nim působím, jako bych vypadla z hororového filmu, kde tím děsivým monstrem jsem já.

„Ahoj, jsem Daniel, ale říkej mi Dan. Rád tě poznávám." Jeho hlas je uklidňující.

„Darja, já tebe taky," zopakuju, jakoby to už neslyšel minimálně třikrát. Stisknu jeho horkou dlaň. „Já se omlouvám, jestli jsem vás vyrušila....," nedokážu to ani vyslovit, jak se červenám. Linda se uculí.