Krátké Mrtvé Povídky

Muž s pyramidou na krku

U.S.A
Západní Virginie
Město Silent Hill
26. 12. 2011

 Gabriel polknul na sucho a otočil hlavu pomalu doleva.
Naprostý šok.
To bylo, co ho postihlo jako první. Srdeční tep se zpomalil, až téměř zastavil. Mozek nedokázal zpracovat momentální visuální informace.
Poté nastoupilo zděšení. Kůže na celém těle se díky husí kůži stáhla a veškeré Gabrielovo ochlupení se napřímilo zděšením. Nedokázal by vydat ani hlásku, ani se o milimetr pohnout. Takřka zamrznul. Dokázal jen pomalu a tiše dýchat.
Jako poslední přišel strach. O vlastní život. Nevěděl, co to je, jak se to sem dostalo, proč je to tady a hlavně... odkud to sakra vyšlo? Ze samotného pekla, odjinud to ani není možné. Tam jsou určitě tak zvrácení.

 Bylo by dozajista komické, pozorovat postavičku Gabriela, jak pomalu a tiše metaforicky umírá v naprostém zděšení už jen z toho, co vidí.
Dlouholetý voják, co viděl to pravé zlo v Iráku. Hromady zkušeností a k ničemu. Na tohle nemohl být nikdy připraven. Nikdy a nikdo.
Byl to takový šok, že ho ani nenapadlo vytáhnout pistoli a nějak se bránit. Jakkoli bránit. I když by mu pistole byla naprosto k ničemu. Jen vytřeštěně hleděl na tu absurditu...
Vzduch ohromně zhoustl. Dýchalo se o poznání hůře.

 Mohutná, bílá, zjizvená, svalnatá hruď i tělo. Těžké dýchání dopomáhalo tomu, že se hruď zvedala a klesala v pravidelných intervalech a tak výrazně, že jizvy na těle se otevírali a tím z těla vypouštěli hnis a temně rudou krev.

 Ruce dlouhé a velké jako lopaty na uhlí.
Levá ruka byla zkroucena v dosti křečovité poloze. Dlaň sebou nepravidelně škubala a prsty imaginárně jakoby hráli na klavír.
Pravá ruka byla pevná, o něco více svalnatá a o to více hrozivá. Byla natažena za zbytek těla, jelikož něco táhla v dlani.
Dlaň pravé ruky svírala něco neskutečného. Abnormálně dlouhý a těžký... meč? Nůž? Vzhledem to opravdu připomínalo nůž, velikostí se to ovšem nedalo nazvat jinak, než... tesák.
Párač.
Dekapitulátor.
Nástroj kata.
Opravdu dlouhá dýka, přes dva metry určitě, s tloušťkou sakra ostré čepele okolo pár jednotek centimetrů. Půl metru dlouhá rukojeť, za kterou byla dýka svírána, byla zapletena snad z nějaké látky nebo snad lidské kůže?!
Celá kostra byla z masivního železa, ze kterého čišela ohromná váha, síla a těžký pach železa. Tímhle se ohnat, tak zaručeně padají masivní stromy. Při pohybu to hlasitě zaskřípalo a ten zvuk málem trhal ušní bubínky.

 Od pasu dolů, těsně pod břišními svaly, visela nějaká látka, která připomínala zástěru. Ježíši Kriste... Zástěru, sešitou z lidské kůže. Ve spodní části, u kotníků, kde zástěra končila, byl lidský obličej.

 Kde zástěra končila, byly údajně kotníky, zbytek nohou byl zakrytý kožní zástěrou.
Kotníky byly srostlé spolu s chodidly a prsty. Hnáty byly těžce oteklé a nelidsky velké. S každým dalším krokem to hluboce otřáslo se vším, co nebylo pevně přidělané ke zdi či podlaze.

 Co ale bylo nejdivočejší, nejméně k pochopení, nejabsurdnější...
Hlava. Spíše to, co bylo místo hlavy. Obrovský těžký kovový trojúhelníkový předmět. Dalo by se říct nesouměrná pyramida. Vzduch nejvíce naplňoval pach z pyramidy. Musela být sakra těžká, protože se pomalu kývala na všechny strany při každém pohybu postavy. Syrovost všech těch kovů v místnosti způsobovala Gabrielovy migrénu, bylo to cítit ve vzduchu, spolu s emocemi, které sršeli z obou přítomných.

 I se špičkou pyramidy to měřilo přes dva metry a půl. Aby se špička pyramidy dotkla stropu nechybělo málo, pár centimetrů. Z toho tvora čišela zloba. Naprostá nepříčetnost spojená s šíleným utrpením. Když se Gabriel najednou na tvora zadíval z jiného úhlu, tak to pochopil.
Je to kat.
Popravčí.
Zabiják.
Ale nebyla to jeho svobodná vůle. Byl to trest.
Ta pyramida.
Ta levá ruka.
Ta chodidla.
Ty jizvy...
Ten tvor neskonale trpěl, ale nic jiného mu nezbývalo, než se pomalu plahočit ztracenými ulicemi Silent Hill a rvát z těl špinavé duše.
Soucit.
To byla emoce, která zaplnila Gabrielovo nitro. Upřímný soucit.

 Gabriel nevydal ani hlásku, nebyl toho ani schopný, ale ten tvor si ho nějak všimnul. Zastavil se a pomalu otočil pyramidu směrem ke Gabrielovy.
I když to nemělo oči, tak bylo cítit něco jako... pohled.
Prosebný a zoufalý pohled.
Mohlo to trvat několik minut. Oba stáli několik metrů od sebe a hleděli jeden na druhého. Střet silných emocí. Na straně kata to byla silná zloba smíšená s utrpením a zoufalstvím. Na straně hrdiny to byl strach, naprosté zděšení. Slabé nátury by mohl pohled na popravčího doslova zabít.

 Věděl, že mu nic neudělá. A následná situace mu to potvrdila. Tvor sklonil pyramidu a pomalu se otočil i s dýkou v ruce. Skřípání kovu a těžké kroky zvukově doprovodili tvora pryč ze zorného pole našeho hrdiny a následně i z budovy. Gabriel však ještě chvíli počkal, dokud zvuky nezanikly v naprosté ticho. Pak se zhroutil na podlahu a rozklepal se. Přišla poslední emoce a to úleva. Emoci doprovodily slzy, které kanuli Gabrielovi z očí. Právě se podruhé narodil... a nebylo to naposled...

Vítejte v Silent Hill...