Láska.
Co to znamená? I když jsem jí nějakým způsobem poznala, pořád se musím ptát proč tak bolí. Je to nejnádhernější pocit který můžete cítit. Pokud vás ale člověk, který vás zklame, kterého doopravdy milujete. Myslíte si, že on je ten pravý , a že si ho jednou vezmete a strávíte spolu dokonce života.Ta láska vás zničí. Rozdrtí vaše srdce na kousky. Jak to vlastně tedy funguje? Jak může ten pocit vás tak zničit?Cítíte se bezmocní. Nedokážete se pořádně nadechnout. Ta bolest svírá vaší hruď jako kdyby vám chtěla rozlámat všechny žebra, aby jste se potom už nikdy znova nenadechli. Je to jako kdyby vám neustále někdo bodal do srdce tím nejostřejším nožem. Jako kdyby se vám ho někdo pokoušel vyrvat z hrudi. Jako kdyby vám někdo vrazil rozžhavený obrovský kůl do srdce.
Proč to vše tak muselo být? Popravdě nejsem žádná spisovatelka, ale jen obyčejná holka se zlomeným srdcem. Hodně mi pomáhá to přefiltrovávat do textů a píšu to co mám na srdci. Každý jsme si zažil, nebo hodně velká část lidí si zažila bolest, která byla způsobená láskou.Je to bolest, kterou nechcete zažít.
Byl to člověk, kterého jsem znala 6 let a znali jsme se skrz na skrz. Byli jsme nejlepší kamarádi a zároveň partneři. Ve vztahu jsme nebyli tak dlouho, ale vím, že to byla doopravdová láska. Alespoň z mojí strany. Byli jsme v prvním vztahu, kdy mě zradil. Zničilo to nás oba. Ale posunulo nás to. Po 2 letech, co jsme se oba dva nějak změnili a zlepšili a ušli kus cesty, rozhodla jsem se mu dát druhou šanci, protože já tak věřila, že on je ten pravý. Věřila sem tomu, že nás něco spojuje a je to náš osud být spolu. Za ty roky, ať se stalo cokoliv, nedokázali jsme být bez sebe. Proto se naše cesty vždy vraceli a byli jsme furt spolu. Jak je tohle vůbec možné?
Říkával jsi mi jak moc mě miluješ, jak si mě jednou prostě vezmeš, že nikdy si nemiloval nikoho tak moc jako mě. Říkával jsi mi do očí, že jsem ta nejkrásnější žena pod sluncem, že ses změnil a udělal by jsi cokoliv proto, aby jsi mě už nikdy neztratil. Ale pak se stalo to, co mě zničilo. Lhal jsi mi. Po měsíci vztahu, co jsem ti dala poslední šanci, jsi mi sdělil do očí, že máš v srdci jinou a mojí šanci zahodíš. Zahodil jsi náš 6 letý vztah kvůli jedný holce, se kterou se znáš jen pár měsíců. Vztah kamarádský i partnerský.Přetrhal jsi naše silné pouto, které vždy bylo mezi námi. Zničil si naší postavenou věž, kterou jsme tak dlouho spolu budovali.
Znali jsme se tak moc dobře, ale kdo jsi teď? Vůbec tě nepoznávám. Kde je ten kluk, kterého jsem milovala? Kde je ten kluk co by pro mě i do ohně skočil? Vždycky jsem říkala, že kdybych si měla vybrat z místnosti plných kluků , co se mi kdy líbili. Vždycky bych si vybrala tebe. A proč? Protože jsem měla v tobě jistotu a věděla jsem, že i kdyby se stalo to nejhorší. I kdyby trakaře padali. Tak se vždy spolu podpoříme a budem tu pro sebe. Ale teď? Teď jsme si jako cizí.
Ztratil mojí veškerou důvěru. Dala jsem mu do rukou mé srdce, a on ho rozdrtil. Po druhé. V tu chvíli se mi pozastavil svět, protože já v tu chvílí si uvědomila, že nemám pro co žít. Byl pro mě můj domov a moje rodina.
Teď tu sedím za notebookem a píšu tu text s vypálenou dírou přímo do mé hrudi skrz mé srdce.Kdybych jen mohla popsat jakou bolest cítím. Proto jsem nikdy nepochopila, k čemu ta láska vlastně je? Proč vůbec existuje pravá láska , když stejně po 6 letech ti jen vypálí do duše díru? Bohužel život není spravedlivý a každý se s tím musí poprat se svými silami.Teď musím uzavřít tuto kapitolu a pomalu začít psát novou. Naučit se být sama šťastná a naučit se znova žít.
Možná to tak mělo prostě být.
Ale já byla tak šťastná......S ním...
