Zajímalo by mě jestli mu chybím.
Jestli vůbec přemýšlel o tom jestli udělal chybu.
Přemýšlí vůbec nad tím jestli mi má zavolat či napsat?
Popravdě si myslím, že ne...
Pořád nedokážu pochopit, jak někdo takový, komu jsem věnovala mojí největší důvěru mi dokázal lhát. Nemám moc dobrý vztahy v rodině. Nikdy jsem nedostávala lásku a pochopení od rodiny. On byl jediný kdo mi ji dal. Proto jsem ho brala jako rodinu a měla jsem větší důvěru než u rodiny. Největší zrada, kterou jsem kdy zažila.
Měla jsem u něho takovou jistotu. On mi ale lhal, tahal za nos a přesvědčil mě proč se do něj mám zamilovat. Jak někdo může být tak necitlivý a neupřímný. Ale, proč to udělal jen mně? Ah, já vlastně zapomněla. On lhal i jiný. Kvůli mně.
Vlastně jsem byla tak hloupá. Ale já pořád věřila tomu, že já jsem ta, kterou doopravdy miluje. Byla jsem jen naivní. Doufám, že si jednou uvědomí, že udělal chybu. Že zahodil diamant a sebral si místo toho kámen ze země.
Teď už mám jen vztek. Mohla bych nadávat a řvát. Ale k čemu by mi to bylo? Jsem žena a ano hodně lidí říká, proč vše musíme tak hrotit. Samozřejmě, že to budu hrotit, když jsem citlivá žena, a ženy hodně rády řeší věci dokola. Ale pak asi záleží , když se poté žena moc soustředí na tu jednu zbytečnou věc, tak se bude jen zbytečně trápit. Takže zbytečnosti zahodit za hlavu a být v pohodě.
Ale ono to tak jednoduché není že?
Já jsem člověk co nad vším moc přemýšlí a dělá si všechny konspirační teorie a pak se kvůli některým trápím. Ale to dělá ta hlava sama. Ale jak tomu se dá vyhnout?
Už uběhl první týden po rozchodu a musím uznat, že mi je mnohem líp a konečně mám nějaký cíl. Mám neskutečnou motivaci. Ta bolest mě motivuje.
Pokaždý když si jdu zaběhat a cvičit, vybiju si veškerou špatnou náladu a cítím se jako znovuzrozená. Vidím na sobě nějaký proces. Když jsem tak přemýšlela, tak jsem dokonce ráda, že to skončilo. Vlastně, kdo by chtěl někoho takovýho v životě? Ještě k tomu mě to nakoplo a jsem tou nejlepší verzí sama sebe. Je to lekce, která mě má někam posunout a já ji přijímám. Teď už ano.
Jsem i moc ráda, to jak i moje rodina se ke mně zachovala a to nemáme moc dobré vztahy a podpořili mě. A mamka mi dala neskutečnou radu abych se zbytečně netrápila. Přeměnit tu bolest na vztek. Sice občas je mi furt smutno, ale pořád mi je mnohem líp jak ten první den.
Jsem strašně moc vděčná za všechny kdo tu pro mě byli a já díky jsem se mohla opět odrazit od samotného dna.
Važte si lidí, kdo tu pro vás jsou.I když si myslíte, že by tu pro vás nebyli, může vás to pak mile překvapit, kdo tu vše pro vás bude a pomůže vám.
Třeba to budou zrovna lidé od kterých to nejmíň čekáte, jako jsem to nejmíň čekala já.
