Renesmee and Jacob

Úvod

Trhnutím a s křikem jsem se probrala ze své noční můry. Ještě než jsem stihla otevřít pořádně oči už seděl vedle mě a držel mě v náručí.
Nemusela jsem se ho ptát kde byl, převrácená židle v rohu mého pokoje o všem říkala své.
Mohla jsem slyšet jeho uklidňující hlas.
,,Klid Nessie, klid, je to dobrý, jsem tady.''
Jeho přítomnost mě pomalu uklidňovala, a teplo které z něho šlo vyhánělo poslední známky zimy v mém těle.
,,Zase se ti zdál ten sen?'' zeptal se starostlivě svým úžasným hlasem.
Nemusela jsem nic říkat, jen jsem přiložila ruku na jeho opálenou tvář a vyslala vzpomínku na sen, který mě v noci doprovází už sedm let.
Celá moje rodina, jejich přátelé a vlci, stojíme na mýtině a proti nám pochoduje temný mrak pláštů, zástup proti nám skoro ani nevíří sníh, jakoby se vznášeli. Jdou lehce a my všichni výme pro koho si jdou. Pro mě, chtějí mě zabít.
Jacob se neklidně při téhle vzpomínce ošil. Moc dobře si to pamatoval. Otřel mi slzu z tváře, ani jsem si neuvědomila že brečím. Najednou mě postavil na zem, nebo spíš na své chodidla a držel mě pevně kolem pasu, a do vlasů mi šeptal.
,,To už je dávno pryč už ti nikdo neublíží.''
,,Ale co když se vrátí.''
,,Nebyli tu skoro sedm let vědí že nejsi nebezpečná, nedovolím aby ti ublížili.''
Začal broukat melodii která mě pomalu uspávala a já vzpomínala na rodiče. Asi před půl rokem odjeli na Alijašku na vysokou školu, s Jacobem jsme taky plánovali studovat někde dál ale pak Jake dostal práci v jedné blízké autoopravně, tak jsme se zabydleli v našem domě v lese.
Najednou jsem hrozně potřebovala Jakeovi něco říct, natáhla jsem ruku a znova se dotkla jeho obličeje.
Zasmál se nad mou myšlenkou a odpověděl: ,,neboj, postarám se aby to Alice nepřehnala.''

Tak jo, co si o tom myslíte, šlo by?
Každý komentář a hvězdička potěší.