Renesmee and Jacob

zase další starosti

Můj pád z mostu mi přihodilo jen dolouhou rýmu, za což mohu poděkovat jakési poloupíří imunitě, a Jacobovi obrovské starosti mě někam pustit jen tak.

Vlastně to bylo poslední dva dny se mnou dost hrozné, v noci se vraceli noční můry s ještě větší intenzitou, a i moje rovnováha na tom byla dost špatně.

Na Jacobovu žádost se na mě byl podívat i dědeček Cullen. Řekl že to jsou jen hrůzy z dětství a že časem odezní. Já jsem se však bála že ne, že je tohle část mojí budoucnosti, že se oni vrátí.

Ptala jsem se na to i Alice, ale ta řekla že je všechno v pořádku.

Jacob se v noci téměř nevzdálil od mé postele, donesl si madračku a lehl si na zem, těsně vedle té mé. Bylo fajn mít ho tak blízko u sebe, ale vyděla jsem jak je ráno ospalej, a ani já na tom nebyla nejlíp, vzhledem k tomu jak chrápal.

Noc před narozeninamy byla první, kterou jsem v tichosti prospala, jako by se všechny moje strachy rozhodly odejít. Já se jen bála že když odejdou z mého snu, stanou se realitou.

Ráno jsem vylezla z postele, opatrně, abych nevzbudila Jacoba, jsem se šla umýt a převléct. Dala jsem vařit čaj a v tom jsem z mého pokoje slyšela hlasité třísknutí a následné kledby.

Šla jsem se tam podívat a našla jsem Jacoba jak se zvedá ze země a drží se za hlavu. Byl to docela komický pohled a trošku škodolibě mě potěšilo že nejsem jediná neobratná osoba v tomhle domě. Jenže Jakeovi rány se hojí rychle a než stihl dojít ke dveřím kde jsem stála, už se mu po tváři rozléval ten úžasný úsměv.

Zastavil se předemnou, vzal mě do náručí a ve vzduchu se se mnou zatočil, pak mi vtiskl pusu do vlasů a odebral se do koupelny. 

Ještě jsme ani nedosnídaly a už se ozýval zvonek. Jacob vztal a šel otevřít. Mohla jsem slyšet mumlavé pozdravy a pak do kuchyně vtančila Alice a za ní šel lehkým krokem Jasper.

Jacob se opět posadil rychle se na mě podíval a zase se věnoval snídani. Vážně jsem v jeho očích vydělá škodolibé světýlko? Otočila jsem se na Alici, ta se usmívala od ucha k uchu. Snažila jsem se dělat jako že nic, otočila jsem se ke stolu a doufala že to nemá nic polečného s oslavou.

Aliciny další slova vyvrátili mé naděje.
,,Dneska je významný den, Nessi,'' řekla tím zvonivým hlasem.

Snažila jsem se uklidnit, aby nemuseli vidět mou reakci zvedla jsem se od stolu a odnesla nádobí do dřezu.
,,Doufám že si to moc nepřehnala, Alice,'' snažila jsem se o pobavený tón.
,,Neboj všechno je decentní jako vždycky.''

To už Jacob nevydržel a vyprskl smíchy, zatím co já jen protočila oči, podívala jsem se na Alici a usmala se na ni. Nevím jestli to vyděla, protože celou dobu provrtávala Jaka pohledem.

,,No, každopádně doufám že nebudete mít zpoždění, to by mě velmi zklamalo.''

Tak jo, třetí část příběhu. Ještě tak maximálně jedna dvě o ničem a pak se to rozjede.
<3