Chapter 2|Where Did The Party Go

1K 47 6
                                    

Zamračila jsem se, když jsem si všimla, že už pěkných devět minut mám zpoždění. Vůbec se mi nechtělo opouštět dům, natož jít někam, kde budou další stovky lidí. Chtěla jsem být sama, sledovat televizi a u toho se cpát nezdravýma věcma, aby mi další den mohla osobní trenérka vynadat, že to není zdravé a budu tlustá.

Milovala jsem ten pocit ji vytáčet, v těch chvílích jsem se vždy cítila tak mocně, ráda si dělám z lidí srandu. Rychle jsem si obula boty na deseticentrimetovém podpatku, kdyby mé šaty nebyly nad kolena, ale ke kotníkům, s radostí bych si vzala tenisky. Ovšem manažerka trvá na tom, že své nohy prostě musím ukazovat, takže s tím nic nenadělám. Oběma dlaněmi jsem přejela od pasu dolů po svých rudých šatů bez ramínek, jenž v pase zdobily drobné černé květinky, dodávajíc šatům lehký nádech.

Ušklíbla jsem se na sebe do zrcadla a jedním pohybem sundala gumičku, který ještě před pár sekundami obepínal culík. Mé hnědé vlasy, které byly na konci modré a zvlněné díky kulmě, dopadly na má záda. Lehkými pohyby jsem je upravila do požadovaného vzhledu a s předklonem zkontrolovala celý svůj vzhled.

Rychle jsem se otočila, z postele popadla malou černou kabelku, kterou jsem si dala přes rameno a do volné ruky si podala koženou černou bundu, kdyby se později ochladilo. Rychlejším tempem jsem odešla z pokoje a namířila si to ke dveřím apartmánu. Odemknula jsem dřevěné dveře a zase je za sebou zamknula. Zmáčkla jsem tlačítko výtahu a zatímco jsem čekala než kabinka přijede, uložila jsem si klíče do kabelky a do uší si dala sluchátka. Zapnula jsem mobil, naťukala pin kód, přičemž přijel výtah a já nastoupila, stiskla tlačítko P, jenž značilo přízemí a začala scrolovat seznamem písní.

Stlačila jsem tlačítko 'Náhodně' a do uší se mi linula píseň od Melanie Martinez- Pity Party. Doufám, že alespoň ona dorazí, protože nehodlám sedět znovu vedle Ariany Grande. Pomyslela jsem si. Upřímně Ariana je děsně ukecaná a hned na pohled mi prostě... nesedla? Zdá se mi taková povrchní a dost lituju těch, kteří s ní tráví čas. Bohužel jsem taková osoba, která vám neřekne všechno narovinu, protože si nechci nějak znepřátelit ostatní celebrity. Nikdy nevíte, kdy se vám bude jejich kontakt hodit.

Abych se ujistila, že Mel opravdu příjde a já mohla klidně jet, jsem se rozhodla ji napsat.

: Ahoj, Mel. Že příjdeš na tu akci?

Po chvíli jsem se od ní dočkala odpovědi, ale nemohla jsem si ji přečíst, protože výtah mi oznámil, že jsme dorazili a já se mohla vydat ven k autu. Otevřela jsem hlavní dveře, načež jsem ze světel fotoaparátů a bůh ví čeho na chvíli oslepla, ale po chvíli jsem si na světlo zvykla a zjistila, že se kolem mě uspořádal hlouček novinářů.

Můj pas ovšem rychle objaly dvě silné paže a vytáhly mě z hloučku. Byla jsem namáčklá na jeho hruď, zatímco on pokračoval ve své cestě do auta. Byla jsem si jistá, kdo mě vzal, poznala jsem to podle jeho vůně.

,,Díky," oddychla jsem si, když jsem si sedla na zadní sedadlo a on si sedl na místo spolujezdce.

,,Je to moje práce," otočil se na mě s mrknutím. Obdařila jsem ho úsměvem, který mi oplatil a já se mohla připoutat.

Melanie: Hej, měla bych jít, jenže mno... znáš :/ :P

Protočila jaem nad tím oči, čehož si Danny všiml a zasmál se.

: Okamžitě zvedni svůj zadek a pohni si!

Just STOP!//Dylan O'BrienKde žijí příběhy. Začni objevovat