Dny plynuly a Newt si stále ještě zvykal na novou společnost. Tak dlouhá doba o samotě na něm zanechala následky. Bylo to zvláštní a po čase až otravný, když mu stále někdo stál za zády. Stále k němu někdo mluvil. Musí se teda nechat, že mladý Alby byl velice sympatický a Newt si ho velice oblíbil, ale zvyk je železná košile a pro něj by její zničení mohlo být velice bolestivé. Ztratil veškeré své soukromí, tedy ne všechno, ale i jedna ustrašená osoba byla veliká zodpovědnost. Stále se na něj valilo mnoho otázek, na které neuměl odpovědět, nebo si jimi nemohl být jistý.
Ale hlavní pro oba bylo, že spolu skvěle vycházeli. Newt Albymu vysvětlil, jak to na Place chodí. Každý den ráno přijede klec a doveze snídani oběd i večeři. Nemusí nic dělat. Jen lenošit, jíst a spát . Nejspíš se asi ani nemusí bát nemoci, protože jak by mohli onemocnět, když tu není žádná zvěř, která by je nakazila. Ani vzduch není jedovatý a voda taktéž. Jen občasná rýma, když omylem usnete v jezírku.
Nic zvláštního se nedělo, až na jedno horké ráno. Oba chlapce vzbudil hlasitý zvuk klece. Jenže, bylo příliš brzy na snídani. Slunce ještě nevyšlo a Plac byl stále ve tmě.
Alby byl překvapený, ale Newtovi ta chvíle až moc připomínala den, kdy se objevila klec s Albym.
Oba dva se zvedli ze svých provizorních lůžek a rozběhli se ke kleci. Alby vždy nechával otevírání na Newtovi, a tak jako před měsícem opatrně otevřel železná vrata.
Klec jako minule plna krabic. Dnes jich však bylo dvakrát tolik a ano, bylo i dvakrát tolik těl. Dvě chlapecká těla se k sobě v rohu tiskla. Newt mávnutím ukázal Albymu, že jdou dovnitř. Každý jednomu položili ruku na rameno. Chlapci se na ně vystrašeně koukli a víc se přimáčkli k rohu klece. Oba byli statní a nejspíš stejně starý.
Po chvíli se jim podařilo chlapce vytáhnout z klece ven. Alby byl celý bez sebe radostí, ze už nejsou s Newtem sami. Teď jsou čtyři a to už z nich udělá pořádný kolektiv.
Ošetřili chlapcům menší zranění a nechali je odpočívat, aby prozkoumali krabice. Opět byly plné oblečení, jídla a dokonce obvazů. V jedné z krabic našli zvláštní postroje, jakoby koňské. Připomínaly vestičku, takovou malinkou jako výstroj horolezců. Byly dvě a s nimi i dvě kovové láhve na pití a dvoje boty různé velikosti. Všechno vyklidili a jakmile klec byla prázdná, spustila se dolů.
Ten den se nic víc nedělo. Vysvětlili vše nováčkům, pojedli a chystali se ke spánku.
Ráno je vzbudil opět hluk. Newt se už lekl, že jsou to další, ale klec to nebyla. Všichni čtyři chlapci se seběhli a zmateni hleděli na jednu ze zdí. Otevírala se..
Dva nový chlapci jako by náhle ztratili vědomí, se skáceli k zemi.
"Galy.."
"Minho.."
Promluvili současně.
"Ano, co když to oni jsou mou šancí úniku. "
_________________________________________________________________________"
Ahojte! Další kapitolka? :D Kdo má guláš? Miluju mást lidi :D Začíná se nám to pěkně rozjíždět. Většina z vás už má nejspíš představu, jak to bude dál pokračovat, ale..
Tím si nikdo nemůže být jistý..♥
Kájuška
ČTEŠ
"All These years"/CZ/ Thomas Sangster
Fanfiction________________________________________________________________________" "Tak dlouho.." "Ta samota mě ubíjí." "Nemá to cenu." "K čemu je život?" "K Lásce?" "Štěstí a nebo snad slávě?" "To je možné?" "Ale ne u mě." "Koho milovat?" - Tohle místo? "S...
