Všichni byli vzhůru velice brzy. Dalo by se říct, že ani nespali. Ve snech je děsila Christopherova tvář plná slz.
"Newte, musíme něco udělat. Ubíjí mě, že je tam sám. Mohlo by se mu něco stát. " Alby nevydržel. Nechtěl mít na svědomí něčí neštěstí. Mohl si něco zlomit nebo se ztratil.
"A co chceš jako dělat, hm?" Trochu se uchechtl Newt.
"Vydáme se ho hledat." Řekl Alby tvrdým hlasem, až se na ně otočili Galy s Minhou.
"Ven? Alby, ty si se zbláznil. Nikdy jsme tam nebyli. Jestli tam půjdem, dopadneme stejně!" Bránil se.
"Ale dříve či později.. tam půjdem." Zašeptal a odešel.
Newt se procházel po place a lámal si hlavu Albyho slovy - Dříve či později tam půjdeme. Co to má znamenat? Jistě že věděl, co Labyrint může skrývat, ale né vše je dobrý. Nemůžou se přeci jen tak sebrat a utéct si. Někde tam je sice cesta ven, ale taky by se mohli ztratit. Hledat cestu z bludiště na papíře je něco jiného, než stát v něm. Nevíš, jak to vevnitř vypadá. Jakým směrem jít. Nikdy dřív nepřemýšlel, že by šel mezi zdi. Vždy spíš spoléhal, že ho někdo zachrání. Nebo v to aspoň doufal.
Už prošel celý Krchálek (je les v Placu) a mířil si to na oběd, ale zaslechl hlasy.
"Prosím. " to byl Albyho hlas. Nejspíš po někom něco chtěl. Ale co?
"Alby, já bych moc rád, ale prostě nemůžu." Bavil se s Galym.
"Bojíš se?" Řekl Alby ironicky.
"Víš co? Jo, bojím. Mám rád svůj život. " odsekl Galy. Newt už slyšel dost. Cítil se špatně, že poslouchá cizí rozhovor. Hlasitě zaklepal na dveře. Chlasy ztichly a uslyšel jen - Pojď dál. Otevřel dveře a najednou mu došlo, co teď?
"Ahoj Newte, co potřebuješ?" Zeptal se mile Galy.
"Uh, no," mysli Newte, mysli," Chci svolat radu." Řekl a odešel. Chvíli za ním vyrazili i oba chlapci. Na Minhu jen mávl rukou, aby se připojil.
"Takže, zahajme radu." Newt se opřel o jeden z kmenů stromu. "Asi si říkáte, co to má znamenat. Jak víte, včera jsme přišli o našeho bažanta. " jakmile to dořekl, všichni uhnuli pohledy. "Navrhuju, aby jsme si na něj zachovali památku. A proto, vytesejme jeho jméno do zdí Labyrintu."
"Frasně, Newte. Přestaň tu mlít kraviny. Nebylo by jednodušší ho pohřbít?" Alby přetékal zlostí.
"Hej, v pohodě kámo." Newt se ho pokoušel uklidnit.
"Ne, nic není v pohodě Newte. Sedíme tu na zadku, místo toho, aby jsme mu šli pomoct!" Kdyby mohl zabíjet pohledem, zůstane tu sám.
"Alby má pravdu. Měli by jsme mu pomoct." Řekl Minho.
"A stojí vám to za to?! Uvědomujete si, že Chris už ani nemusí žít? Můžeme jít pro něco, co už tam dávno není a riskovat tak své život zbytečně!"
"Ano, ale když se o to nepokusíme, může taky zbytečně zemřít." Alby vstal, ruce zatínal v pěsti. Byl hrozivý.
"Fajn, děte na smrt, když o ni tak stojíte." A s tím se Newt odbelhal pryč.
Přes Plac se neslo ticho. Jenom zvuky tření kamene o kov zněl, jak Newt tesal do stěn. Kdyby se otočil, mohl by vidět jak ho zvědavě okukují ostatní chlapci při práci. Na zdi byla dvě jména Christopher a Newt. Přitom Chrisovo jmemo bylo přeškrtnuto.
Unaveně se svezl po zdi na zem a hlavu složil do rukou. Ucítil jak se mu v ruce hýbe dýka a zvedl hlavu. Uviděl Minhovo obličej. Lekl se a uvolnil stisk. Dýka tak zůstala v Minhově dlani.
"Díky, já se přidám. " řekl, naklonil se ke zdi a začal do ní rýt.
"Já taky." Ozval se Galyho hlas, který přistoupil ke zdi s dýkou vruce a i on začal rýt své jméno.
"I já." Řekl Alby a v ruce se mu zaleskl nožík.
"Děkuju.."
_____________________________________________________________________________________________"
Čauky, díl je zde? Trošku nezáživný, ale ne všechno v životě je akce :D i hrdinové mají volno :D omlouvám se za chyby. Píšu na mobilu :)
Děkuju ♥
Kájuška ♡
ČTEŠ
"All These years"/CZ/ Thomas Sangster
Fanfic________________________________________________________________________" "Tak dlouho.." "Ta samota mě ubíjí." "Nemá to cenu." "K čemu je život?" "K Lásce?" "Štěstí a nebo snad slávě?" "To je možné?" "Ale ne u mě." "Koho milovat?" - Tohle místo? "S...
