Pár metrů před domem jsem zahlédla nějaké auto. BMW to jistě. Extrémně luxusní vozidlo. Ale co taková věc dělá před naším domem? ,Zřejmě máme návštěvu.', pomyslela jsem si.
Myšlenku, že by se naši trochu odvázali a auto zakoupili jsem totiž zavrhla již na začátku. Avšak na prahu našeho stavení na mě dopadl nepříjemný pocit z této návštěvy. ,,Ahoj ve spolek.", pozdravila jsem naše v kuchyni. Až poté jsem si všimla, že s nimi tam stojí i další muž. Přesto, že ke mne stál zády viděla jsem jeho černé vlasy ve, kterých se už tu a tam začaly objevovat bílé vlásky. Takhle zezadu vypadal na čtyřicátníka.
Oblečen byl do elegantního smokingu doladěného černým kloboukem. Po chvíli mého pozorování se ten muž otočil. Mohlo mu být tak 50. Na svůj věk byl kupodivu pohledný. Jakmile jsem zahlédla jeho tvář, něco mi napovídalo, že stále ještě ženatý. Vypadal jako typický starý mládenec. Vlastně celkově vypadal jako elegantní muž s velkým tajemstvím. ,,Ty musíš být ta skvělá Amber. Tví rodiče mi o tobě vyprávěli. Já jsem Orlando. Těší mne",smekl lehce kloboukem a podal mi ruku. Trochu jsem zrudla. Tenhle maník si asi potrpí na klišé co? ,,Taky mě těší."
Podívala jsem se na rodiče. O něčem se zrovna domlouvali. ,,Amber pojď sem zlato.", zavolala na mne má matka s úsměvem. ,,Jo mami už jdu.", došla jsem k ní a na oba se podívala. ,,Amber ještě nejsi dost stará, aby ses dokázala o dům postarat sama. Proto budeš nějakou dobu bydlet u Orlanda. My s tvou matkou jsme dostali příležitost na povýšení. Doufám, že chápeš jak je to skvělé. A nemusíš se ničeho bát. Orlando je náš blízký přítel. Určitě se o tebe dobře postará."
Aha. Takže mí drazí rodiče odjíždí a nevěří mi natolik, že mě hodí na krk nějakému maníkovi, kterého absolutně neznám. Jak je možný, že je to blízký rodinný přítel a já ho ještě nikdy neviděla? Zvláštní.
Hádám, že na protesty už je pozdě.
,,Věci máš v kufru drahoušku. Vyjedeš už dnes, aby jsme se s otcem mohli na let připravit.", objala mne. ,Dvakrát hurá. Vždycky jsem toužila bydlet s neznámým mužem v jednom bytě (nebo domě?).'
Sklapni! S mírným povzdechem jsem odešla s Orlandem do auta. Musím uznat, že tohle auto je zevnitř ještě hezčí než zvenku. Možná to nebude tak špatné. ,,Připoutej se, cesta bude dlouhá takže si udělej pohodlí a prospi se."
Tenhle týpek se mi začíná zamlouvat čím dál, tím víc. Opřela jsem se do sedačky a chystala se pustit si hudbu, když mne zastavil Orlandův hlas. ,,Abych nezapomněl. Mám syna v tvém věku. Určitě si budete rozumět."
