,A hele otec už přijel. To jeho auto vypadá jak tmavý mrak. Ničí tu šedou oblohu na zemi.' Uvnitř auta jsem zahlédl pohyb. Že by si fotřík přinesl další ubohou potvůrku, která skončila na trhu s kůží? Odběhl jsem do pokoje, abych nemusel koukat na další umělé oči potažené kůží nějakého tvora. Co jiného by taky můj otec moh' domů přitáhnout.
Jakmile jsem se ocitl v mém království, vdechl jsem vůni čerstvého černého čaje. Můj oblíbený. Usrkl jsem a hned jsem cítil jak mi teplo proudí krkem až do žaludku. Posadil jsem se do své židle a rozhlížel se po pokoji. Podle otce to tu vypadá jako mysl blázna, přesně jako má duše. Opět jsem upil teplého čaje a pohladil mého věrného přítele [pozn.autora nic perverzního] králíka, kterého jsem pojmenoval Bílý.
Bílého jsem našel, když jsem byl ještě hodně drobný chlapec. Tehdy ještě žila má matka. Ale ani ona nevěděla o tom, že ho mám. Tajně jsem si ho brával do postele, jako náhradu za plyšáka. Ovšem choval jsem se k němu jako k živému tvorovi, tak jak si to zasloužil.
Bílý mne dokázal uklidnit. Již jako dítě mne zatoulaný králík uklidňoval. Nikdy jsem nezjistil komu se ztratil. Přesto se Bílý stal mým nejlepším přítelem. Otec o něm ovšem ani pořádně neví. A doufám, že se o něm nedozví. Vždyť Bílému bude už 18 jako mne. Tak starého králíka by můj otec stáhl z kůže. Bílý by se pak stal další ozdobou našeho sídla
Stále mě udivuje jak se může obyčejný králík dožít tak vysokého věku. Možná tu zůstává kvůli mně.
Ale pochybuju, že bych byl pro někoho tak cenný, aby mu kvůli mně stálo za to žít.
Opět zamyšlen jsem svého králíka pohladil po jeho drobné hlavě a vytáhl své kapesní hodinky. Začíná se připozdívat.
