Girl In Black (Luke Hemmings FF)

#9

„Cože?!" zakřičí.

„P-pracovala jsem pro ně. Proto jsme se sešli. Měla jsem tě zastavit a dostat za mříže. A-ale všechno je jinak. Přerušila jsem kontakt. Neví kde jsme, neví kdy zasáhneme. A to všechno, protože tě miluju." už se mi to nezdá jako dobrý nápad. Cítim že jsou předemnou poslední 3 minuty života.

„Jak ti mám věřit? Co když máš někde štěnici? Vysílačku? Co když tě najdou podle mobilu?"

„Prohlídni mě. Znič můj mobil. Nebo mě zabí, je mi to jedno."

„Ne. Pokud se něco posere, můžu tě mít jako rukojmí. Ale ten telefon mi dej, všechny tvoje věci spálim."

„Klidně." podám mu telefon. Vezme ho a vstane. Rozmáchne se a hodí s nim o zem. Rozletí se na několik částí. Byl docela drahej, ale neni mi milejší než život.

Přejde ke skříni a vyhází moje věci.

„Ashtone!" zakřičí. Ash okamžitě přiběhne.

„Jo?"

„Vem ty věci a spal je."

Ash se na něj nechápavě dívá.

„Udělej to!" zakřičí.

„Jasně." vezme ty věci.

„Anno? Dej mu ty věci co máš na sobě a vezmi si moje tričko." rozkáže mi.

Poslechnu ho. Všechno si svleču a dám to Ashovi. Nechám si jen jeho tričko.

Ash s věcmi odejde.

„Pošlu sem Caluma. Prohlídne tě, jestli někde nemáš štěnice." řekne přísně a odejde.

„Proč to neuděláš ty?“ zeptám se.

„Protože mam na práci něco jinýho.“ řekne a odejde.

×××

Sedím na posteli. Už jsem po prohlídce. Luke odešel a ještě nepřišel. V domě není, to vím.

Lehnu si a usínám. Nic jiného teď dělat nemůžu.

„Anno.. Anno vstávej. Chci si zašukat."

Zamžourám očima a posadím se. „Lukeu? Ty jsi pil?“

„Trochu."

„Kolik je?" rosvítím lampičku na nočním stolku.

„Asi dvě ráno."

„Takže už jsem fakt jenom tvoje děvka?" povzdechnu si.

„Né.. ty mi zajistíš, že budem úspěšný. Cenním si toho, co si udělala kvůli mě. A teď ti chci ukázat jak tě mám rád."

„Chceš mi ukázat jak mě máš rád tim, že mě ožralej ošukáš? Vyznání si představuju jinak."

„Noták Anno! Jsem hledanej, nemůžu pro děvku."

„Seš strašnej."

„Ale nikoho lepšího si v posteli neměla. A vůbec jakej byl Eliot?"

„To bylo to nejhorší, co jsem zažila. Sama bych se udělala rychlejš než s nim." oznámím znechuceně.

„Jsi tak hodná, že si to udělala. Máme kódy zlato. Teď můžeme všechno! Vykrademe tu banku a koupíme si Evropu!"

„Ehm, myslim, že kontinent si nejde koupit."

„My budem moct všechno. Koupíme si nějakej velkej barák na opuštěnym ostrově a budem nejznámější pár zlodějů!" vypráví. Zní to jako pohádky. A ještě z úst naprosto opilého muže. Ale nechám ho. Líbí se mi, jak o NÁS mluví.