Civilizace 2.0

Jak zemřeli

Církev.

Největší pokrok pocítila někdy na začátku roku 2024, kdy vše začalo. Kdy se začal psát příběh o tom, jak vlastně zemřeli naši rodiče. Vše začalo dvěma slovy.

Zákon přijat.

Od té doby, co byl ten velký poprask okolo pětice studentů, kteří vyloupili národní banku, se začalo spekulovat o dotacích pro školství. Lidé začali být nespokojení s daněmi, které investují do mladé generace, která má jednou převzít tento svět. Pamatuji si den, kdy jsem viděl těch pět mladých lidí utíkat v maskách Guye.

V této době se tyto masky nosí poměrně často. Od té doby, co byl schválen zákon o sdílení na internetu – nepamatuji si přesné znění, ale shodila se celosvětová webová stránka YouTube, Thepiratebay, Putlocker a těm podobné. Sdílení hudby, her a filmů už je naprosto nepřijatelné. Nutno podotknout, že Církev se podílela na prosazování tohoto zákona více, než kterákoliv jiná organizace či politik.

Kdo ví, proč se Církev zajímala o internet, když se ho dnes snaží zrušit úplně. Pravděpodobně si chtěli pouze získat autoritu v politice, aby je lidé brali vážně. Tenkrát byla Církev ještě relativně malá, měli asi ‚jen' čtrnáct tisíc členů. Dnes odhaduji jejich četnost na stokrát větší číslo. Tak moc se Církev rozrostla.

Studenti, kteří si z banky odnesli více než třicet dva miliony euro, nahráli Církvi přímo do kapes. Pokud studenti nebyli samotní členové Církve. Pak by jejich plán dával smysl a vyšel by. Svět se o loupeži dověděl. Studenti deváté třídy základní školy v provincii Opulento se k loupeži přiznali a byli zavřeni do Ústavu pro mladé, nechvalně známého pro své nehumánní metody napravování žáků. Nikdo ve skutečnosti neví, co se tam děje, ale Ústav má na svědomí už více než tři tisíce smrtí mladých lidí.

V reakci na loupež se strhly debaty na různých webových denících, blozích, fórech a ve zprávách a televizních talkshow. Když byly pochyby daňových poplatníků na úrovni nejvyššího pobouření z důvodu dotací do mladých nevychovanců, co kradou z banky desítky milionů euro, Církev se vytasila s možností zrušení dotací do škol. Od té doby se příjmy z daní snížily o více než čtyřicet pět procent. Daňoví poplatníci byli neochotni platit daně, vznikaly petice proti dotacím do škol. A co měla vláda dělat? Stát si nemohl dovolit vzrůst nezaměstnanosti a počet bezdomovců jen kvůli vyloupené bance.

Návrh o zrušení dotací do škol se projednával čtyři roky a byl nejžhavějším tématem na diskuze po celou dobu trvání, dokud nebyl zákon přijat.

Školy najednou neměly peníze na opravy, učebnice, tiskárny, počítače, nové lavice, jídlo, zkrátka na nic. Ze všech státních škol se staly školy soukromé a vzdělání začalo být velikou vzácností. Školu si mohly dovolit pouze bohaté rodiny. Děti z chudších rodin, či s jedním příjmem měly prostě smůlu.

Existovaly křesťanské školy, kam chodily nejbohatší děti v provincii (v každé provincii byla pouze jedna křesťanská škola s velice omezenou kapacitou žáků). Rodiny těchto dětí platily vysoké částky z důvodu placení i za děti, které do křesťanské školy chodily, ale neměly peníze. Chudé děti, které neměly na vzdělání = ‚slabí', měly dovoleno sedět pouze na zemi, neměly právo na psaní na tabuli, jídlo, testy, učební materiály ani pozornost kantorů.

Tyto školy, později nazývány preby (z latinského prebe = milost), měly maximální kapacitu většinou ne větší nežli šedesát studentů.

Proč vlastně bohatí platili tyhle peníze za vzdělání jiných?

Křesťanství už skoro neexistuje, po tom, co proběhla Velká boží válka (boj mezi Křesťany bojující za mír a lásku, kterou podle nich Islamisté potlačují, a Islamisty, kteří byli po roce 2020 četnější, než věřící v Krista – což pro radikální Islám znamenalo výhodu početní i v poměru zbraní). Četnost katolíků se snížila skoro o 90% a protestantů asi o 76%. Křesťané se cítili být ohroženi a nepochopeni. Začali hledat způsoby, jak dostat svému cíli znovuobnovení víry v Krista a hledali způsoby, jak navést lidi na správnou cestu.

Začaly vznikat náboženské kluby, akce, přednášky na téma ‚Bůh tě miluje' a podobné. Vzhledem k vlezlému přístupu věřících, kteří se nestyděli vás klidně oslovit na ulici jen proto, aby vám dali letáček o tom, jak moc vás Bůh chce v nebi, začali být Křesťané stejně tak neoblíbení, jako Jehovisté (kteří už také skoro neexistují). V reakci na to začaly vznikat křesťanské školy, aby měli bohatí možnost poskytovat něco, co bylo do té doby nemožné – vzdělání pro slabé. Rodiny, které byly schopné platit vysoké školné, byly většinou rodové mocnosti (například rod Schwanzenbergů, Sánských či Friedrichů), se členy vlády nebo podnikatelé.

Slabí v prebech byli většinou rodinní příbuzní, přátelé, či jen náhodně vybraní z pořadníku čekajících na nástup na křesťanskou školu.

Avšak i tyto školy byly u společnosti velice neoblíbené, páč se zde vše vyučovalo podle Bible. Z toho důvodu byla v každé provincii pouze jedna (to dělalo celkem osm škol v celé Eurasii).

Když se vzdělání stalo takto nepřístupným, Církev popustila uzdu vší skromnosti a taktnosti a za pomocí primitivního myšlení hloupých lidí postrčila situaci ve světě na další úroveň. Začala mluvit o nerovnosti.

Využívala lidské manipulovatelnosti a naivity a vypustila do světa myšlenku, že všichni, co jsou vzdělaní, jsou nerovní slabým. To vyvolalo další vlnu reakcí ve všech možných televizních kanálech a fórech. Ač za to, že pojem slabý byl vůbec zapotřebí, mohla Církev, lidé bez vzdělání, práce a peněz začali pomlouvat štěstí bohatých. Jak mají větší právo na vzdělání, jak je možné, že lidé nemají stejnou šanci na vzdělání jen proto, že se narodili do špatné rodiny.

Vlna kritiky vzdělání rostla. A přesně v tu dobu, kdy byl svět nejzranitelnější, Církev udeřila.

Začali učit svou víru. Začali učit poslání Církve, které jim dal jejich jediný bůh S'Lah. Začali učit písmo Lógarchívu. Učili S'Lahova slova. Slova o tom, že ten, kdo ví víc, než jiní, je nad ostatními. Má více výhod a možností. A když má někdo více výhod a možností, než ostatní, znamená to nerovnost. Vzdělání teď znamená nerovnost. Vědění teď znamená nerovnost. A tu nerovnost musíme ze světa vymýtit.

Trefa do černého. Malomyslný a manipulovatelný chudý lid, který byl mnohem početnější, nežli bohatí, konvertovali na Dinhismus. Stali se součástí Církve. Přijali S'Laha. Rozhodli se skoncovat s nerovností. Vymýtit vědění.

Mí rodiče věděli příliš mnoho. Vystudovali vysokou školu, založili Vědecký klub pro mladé, otec dokonce napsal knihu ‚Proč jsme vůbec tady?', matka se zase podílela na výzkumu léku na rakovinu. Byli to inteligentní lidé. Proto museli zemřít. Proto nenávidím Církev. Nenávidím toho kněze. On k nim patří také. Proto teď s Kí kráčíme směrem domů. Pryč od člověka, co se podílel na vraždě našich rodičů.