Kidnapping / h. s.

One.

Pondělí. Hodně lidem tenhle den v týdnu vadí, ale já jsem v klidu. Ve škole jsem dobrá, takže se nemám ani čeho bát.

Vstala jsem z postele a šla udělat ranní hygienu. Vyčistila jsem si zuby, udělala si ranní masku a šla do sprchy.

Po tomhle všem jsem si oblékla svou uniformu se znakem své školy a šla dolů do kuchyně na snídani.

Čekal tam na mě, jako každé ráno, zelený čaj a nějaké pečivo, nechybělo ani ovoce. Najedla jsem se a šla si pro svou školní tašku, kterou už jsem měla od večera nachystanou.

Před domem už na mě čekal Alex - můj řidič. Je to divné, ale do školy to nemám zrovna nejblíž a moji rodiče pořád nejsou doma, takže tak nějak nemáme na vybranou. Musím někoho mít. Mám už vlastní řidičák, ale máma se o mě bojí, takže jen zřídkakdy někam jedu sama.

Vešla jsem do třídy, kde byl docela klid, skoro nikdo tu nebyl. Teď mě čekala hodina chemie. Chemie mi nevadí, ale nedá se říct, že by mě úplně bavila. Já osobně miluji literaturu a angličtinu.

Poslední hodina byla za mnou - angličtina, takže jsem si poslední hodinu docela užila.

Rozhodla jsem se jít se svou kamarádkou Rosemary na kávu, chtěly jsme si po dlouhé době užít den jen sami pro sebe.

Sedly jsme si ve Starbucks a já si objednala obyčejný zelený čaj, můj nejoblíbenější. Rose si objednala latté.
"Co plánuješ na víkend, Hope?," usmála se na mě a já ji to oplatila. "Ještě jsem nad tím nepřemýšlela, ale budu doma jako vždycky, asi. Proč se ptáš? U tebe tyhle věci nejsou jen tak," zasmála jsem se. "No.. Napadlo mě, že když jsi pořád sama doma, mohli bychom ještě s několika dalšími holkami a kluky jet na víkend stanovat," pokrčila rameny a napila se ze svého latté.

No, možná bych nad tím měla začít uvažovat a jet s nimi. Pořád myslím jen na školu a jsem sama, možná bych se tam měla jet na ten víkend odreagovat. Jsem rozhodnutá, pojedu.
"Tak dobře... Jo, pojedu," usmála jsem se mile na svou nejlepší kamarádku. "Kdo vůbec pojede s námi?," zeptala jsem se se zájmem. Nerada bych, aby s námi jel nějaký hajzl ze školy.

"Jistě znáš Nialla Horana, toho blonďáka, však víš...," přikývla jsem a dál jsem ji poslouchala. "... Je to hodný kluk, řekla bych. Dále pojede Liam Payne, taky je fajn, aspoň myslím, moc o něm nevím, o Niallovi vím víc. Každopádně pojedou nějaké spolužačky a další kluci. Uvidíme, bude to spontánní, seznámíme se s novými lidmi a bude nám fajn," mrkla na mě a já přikývla na znak toho, že všemu rozumím.

"To zní fajn, ale už budu muset jít, už jsem s tebou docela dlouho a na mě už čeká Alex, teď mi přišla textovka. Uvidíme se zítra ve škole, měj se," usmála jsem se a vyšla na ulici, kde už skutečně čekalo auto pro mě.

Zdvořile jsem Alexe pozdravila a on mi pozdrav oplatil.

Doma jsem udělala veškerou hygienu a šla si dříve lehnout. Zapnula jsem si laptop a našla si toho Nialla a Liama. Oba vypadají moc mile a jsem si jistá, že bude zábava.

Týden uplynul rychleji, než jsem čekala. Hned, jak jsem přišla ze školy domu, jsem si začala balit. Zabalila jsem si jen nezbytnosti, které u sebe potřebuji. Proto, že jsem se rozhodla jet svým autem, nemusela jsem řešit, kolik mám tašek, jestli se mi něco náhodou nebude vejít k ostatním a tak dále.

Vešla jsem do naší velké garáže se dvěmi cestovními taškami a dala je do kufru svého auta. Dálkovým ovládáním jsem otevřela vrata garáže a vyjela ven. To samé jsem udělala i s bránou. Ještě jsem si do GPS navigace zadala souřadnice daného místa a vyjela. Ukázalo mi to, že pojedu přibližně dvě hodiny, což mi ani trošku nevadilo, jelikož miluji cesty autem a hlavně, když můžu řídit já sama.

Po cestě jsem si pouštěla hudbu a zpívala. Zpívat neumím, ale nebyl u mě nikdo a hlavně, kdo tohle nedělá? Každý si rád zazpívá to, co se mu líbí a co má rád, bez ohledu na to, jestli to umí, nebo ne.

Navigace se nemýlila, na místo jsem dorazila opravdu po dvou hodinách. Zaparkovala jsem k ostatním autům a viděla, jak se ke mně řítí Rose. Objala mě a pozdravila. Udělala jsem to samé. Tašky jsem si pro zatím nechala v autě a následovala ji. Dovedla nás k partě lidí. Poznala jsem pár lidí, dokonce i Niall a Liam už tu byli. S hodně lidmi jsem se musela seznamovat, jelikož jsem je viděla poprvé v životě.

Zábava se pomalu, ale jistě začala rozjíždět a já už byla v podnapilém stavu. Líbilo se mi to. Žádné starosti, chvíli jsem mohla zapomenout na to, kdo ve skutečnosti vlastně jsem.

Nejvíc jsem se bavila asi s Liamem, ano jednoznačně s ním. Byl moc milý a pozorný. Pořád se staral o to, jestli mám všechno. Jednou bych takového přítele chtěla mít. Ano, určitě, někoho takového, jako je Liam. Někoho, kdo se ke mně bude chovat jako k princezně, bude si mě vážit, milovat mě, starat se o mě. Chtěla bych někoho, komu by na mně záleželo a to bez ohledu na to, na jaké pozici jsou mí rodiče a jak moc je moje rodina bohatá.

Z mých myšlenek mě vyrušil Liam. "Donesu nám ještě pití," řekl mile, ale já pokroutila negativně hlavou. "Ne, děkuji, půjdu se projít, udělalo se mi špatně. Vypila jsem toho až příliš," řekla jsem opileckým tónem, šlapala jsem si na jazyk a jen horko těžko mi bylo rozumět. "Mám jít s tebou, aby se ti nic nestalo?" "Ne, děkuji, za chvíli jsem zpátky," oznámila jsem a šla se projít do lesa.

Šla jsem pořád dál, musela jsem se zastavit a rozdýchat to, jak moc špatně se mi udělalo. Jsem tak blbá, pomyslela jsem si. Neměla jsem tolik pít. Opřela jsem se k strom a zavřela oči.

Najednou jsem zaslechla někoho křičet. Byl to mužský křik, rozešla jsem se tím směrem.

Zakopávala jsem si o svoje nohy, ale moje zvědavost byla daleko silnější než já.

Došla jsem na místo, byl tam nějaký muž, který někoho bil. Ten atakovaný vypadal taky na osobu mužskou.

Ten surový muž najednou na toho bezbranného namířil zbraň. V tu chvíli jsem špatně šlápla a upadla, což ho zřejmě vyrušilo.

"Kurva," ozval se mužský chtaplavý hlas a kroky se blížily ke mně.

Rychle jsem se zvedla a začala utíkat, jenže to mi nebylo k ničemu. Byla jsem nemotorná od všeho toho alkoholu a zakopla znovu. Chytl mě a začal mě tahat pryč. Jako bych v tu chvíli vystřízlivěla. Úplně všechno jsem začala vnímat.

"Prosím, pusťte mě, já to nikomu neřeknu, přísahám! Prosím," řekla jsem vážně, ozvalo se jen krátké zavrčení.

Postavil mě vedle sebe, znovu vytáhl zbraň a zastřelil svou oběť přímo přede mnou. Leknutím a z toho šoku jsem zařvala z plných plic. Vzal mě surově za ruku a někam mě táhl, strašně moc mě to bolelo.

Naložil mě do auta na sedadlo spolujezdce, svázal mi ruce a připoutal mě. Vyjeli jsme někam neznámo kam.

"Můžete mi, sakra, říct, kam mě to vezete?!," vykřikla jsem na něj zoufale, plakala jsem. Doteď jsem ho ještě neviděla, měl na sobě nějakou kuklu. On mě pořád dál úspěšně ignoroval, což mě strašně znervózňovalo. "Tak už něco řekněte!," vykřikla jsem a snažila se vyprostit.

"Promiň, zlatíčko, ale viděla jsi to, co jsi vidět neměla a teď tě za to čeká trest," řekl ledově klidným hlasem a začal si sundávat kuklu...

____________________________

První díl! Doufám, že se líbí a votes & comments mě rozhodně neurazí :D ❤

DevonneTom, xx. ❤