Kidnapping / h. s.

Four.

"Podívej se na mě, do tý koupelny potřebuju, nech mě jít," řekla jsem tišším tónem hlasu, ale on mě pořád držel za ruku. Díval se na mě divným pohledem. Nevěděla jsem, co od něj čekat.

"Fajn, pojď, já ti to kurva ošetřím," řekl nepříjemně a vláčel mě za sebou.

Otevřel dveře a ocitli jsme se v koupelně. Posadil mě na vanu. Začal hledat ve skříňce, poté vytáhl lékárničku.

Sedl si vedle mě a začal mi to ošetřovat. Škubnula jsem sebou, když mi do rány zajel hlouběji.

"Kurva, můžeš přestat," zavrčel na mě a podíval se na mě.

"Omlouvám se, strašně to bolí," řekla jsem potichu.

"A připadá ti, že mě to kurva zajímá? Nebudu kvůli tomu zkurveně brečet. Tak se nehýbej a už buď zatraceně zticha, nebo se na tebe vyseru," křičel na mě.

Pokaždé, kdy mě to začalo bolet, měla jsem sice nutkání se pohnout, nebo mu něco říct, ale jeho výhrůžky mi to nedovolily. Vždycky jsem jen stiskla vanu a vydržela to. Musela jsem.

"Hotovo. Teď, pokud zatraceně vylezeš z toho debilního pokoje, nedopadne to s tebou vůbec dobře, lásko," mrkl na mě. Fuj.

Chytil mě za ruku a odvedl mě do toho pokoje. Zamknul za sebou.

Oddychla jsem si, protože jsem nechtěla být už delší dobu s ním. Hnusil se mi a to všemi možnými i nemožnými způsoby.

Sedla jsem si na okraj postele a zadívala se na komodu. Zahlédla jsem fotku. Z dálky to vypadalo, jako kdyby na fotce bylo nějaké dítě a žena.

Zvedla jsem se a přistoupila blíž. Vzala jsem fotku do ruky a zadívala se na ni. Skutečně to bylo malé dítě - chlapec a nějaká žena. Vypadali oba dva spokojeně a šťastně.

Žena byla moc krásná. Věk tak okolo třicítky. Chlapec měl kudrnaté krásné vlásky, měl stejné oči jako Harry. Nádherné zelené oči.

Pane bože! To je Harry!

Když jsem si je oba dva přeměřila, usoudila jsem, že si jsou hodně navzájem podobní. Je možné, že to je jeho matka. Ale proč by to bylo v mém pokoji?

Ozvala se prudká rána od dveří. Harry je snad vší silou otevřel. Byly odemčené, proto jsem nějak nepochopila. Vždycky mě svými činy chce jen zastrašit.

"Okamžitě to polož," zavrčel skrz zuby a věnoval mi jeden z jeho vražedných pohledů.

Zůstala jsem stát a hleděla na něj s fotografií v ruce. Nemohla jsem se pohnout, byla jsem jako paralyzovaná.

Doslova vyběhl ke mně a fotku mi vytrhl z ruky. Z očí mu šlehaly blesky.

"Omlouvám se," sklopila jsem zrak. Tohle téma pro něj asi bylo citlivé. Usoudila jsem tak proto, že si sedl na kraj mé postele a obličej si složil do dlaní. Nevěděla jsem, jestli by se naštval, kdybych si přisedla k němu, ale riskla jsem to.

Opatrně jsem mu položila ruku na záda. Trhl sebou. Nečekal to.

Začala jsem mu po zádech pomaličku přecházet rukou. Bylo cítit, jak se jeho tělo uvolnilo. Oddychla jsem si. Chtěla jsem ho jen uklidnit a myslím, že za to by mi nadávat ani mě mlátit nemusel.
"Tvoje máma?," zašeptala jsem otázku. Přikývnutím mi dal jasnou odpověď. "Je moc krásná," dodala jsem.

"Byla," zašeptal ztěžka. Hlas se mu na konci toho krátkého slova zlomil a on to nezvládl. Začal plakat. Bylo mi ho strašně líto, ale absolutně jsem nevěděla, co v tuto chvíli dělat.

"Harry, já... Fakt nevím, co mám dělat. Je mi to líto, ať už se stalo cokoliv," promlouvala jsem k němu. Jeho tělo se třáslo pod náporem vzlyků. Nevím proč, ale určitým způsobem, i když jsem ho nenáviděla, mě bolelo ho v takovém stavu vidět.

"Dominic Cirillo, jinak si také říká Quiet Dom, ale on rozhodně není klidný. Zabil moji mámu. Je to šéf nejsilnějšího spolku vůbec a chtěl se mi pomstit. Podvedla ho se mnou jeho ženská. Nechápu, proč mi ho prostě nemohl uříznout, proč si vzal ji," kroutil hlavou a ještě víc se rozbrečel.

"Shhh," sedla jsem si před něj na zem a zatlačila na jeho kolena tak, aby dal nohy od sebe a objala jsem ho. On si mě k sobě přitiskl. Svou hlavu si zabořil do mého krku a jeho ruce mi příjemně ovinuly mé drobné tělo.

Po chvíli jsem se zvedla a jeho potáhla za ruku. Pochopil, že mě má následovat a já vyrazila směrem k jeho pokoji. Otevřela jsem dveře a přešla k jeho posteli.

"Vyspi se, už je pozdě, dobře?," pousmála jsem se na něj mile. Lehl si bez jediného slova a já vyrazila ke dveřím. Zastavil mě jeho hlas.

"Prosím, zůstaň tu se mnou," jeho hlas byl klidný, vyčerpaný a myslel to vážně. Chtěla jsem mu z nějakého důvodu pomoct, takže jsem přikývla a lehla si k němu na opačnou stranu a zády k němu. Cítila jsem, jak mě pevně objal.

"Děkuji," zašeptal, políbil mě na tvář a oba dva jsme usnuli...

_______________________

Tohle bylo asi až moc sladký a smutný zároveň. Sama nevím, co se po tomhle bude dít, tak se asi všichni nechme překvapit :D.

Votes & comments, please!

DevonneTom, xx. ❤