Kidnapping / h. s.

Two.

Když si sundal kuklu, byla jsem jako opařená. Myslím, že jsem zapomněla i dýchat.

Měl krásné kudrnaté vlasy kaštanové barvy a naprosto dokonalé smaragdové oči. Takhle pronikavě zelené oči jsem ještě nikdy neviděla.

"Odvez mě, prosím, zpátky, mám tam auto, své přátele, mám tam všechno," povzdechla jsem si, už jsem mu ani nevykala, nebyl důvod, mohlo mu být tak okolo dvaceti maximálně. "To nepůjde, krásko. Nevěřím ti, neznám tě, ale myslím, že v průběhu následujících dnů tě poznám," zasmál se a nezapomněl na mě mrknout.

Trvalo ještě asi půl hodiny, než jsme se dostali na místo. Já už radši mlčela, nechtěla bych dopadnout jako ten chudák v lese. Ten, kdo ho tam takhle najde, bude mít určitě infarkt. Když si ještě teď vzpomenu na to, jak ho zastřelil přímo přede mnou a schválně, dělá se mi z toho špatně. Dělá se mi z něj špatně. Ten výraz toho chlapa před jeho popravou už v životě nezapomenu, bude mě to do smrti pronásledovat. Strašně mě štve a mrzí, že jsem mu nemohla nijak pomoct. Mohla jsem někomu zavolat, dát mu první pomoc, prostě cokoliv. Ale já nemohla, protože ten idiot mě držel. Mrzí mě to.

Konečně jsme dorazili na to místo. Bylo to uprostřed lesa, u jezera a byl to velký luxusní dům. Páni, řekla jsem si sama pro sebe.

Jen tak jsem seděla v autě, ani jsem si nevšimla, že ten násilník už opustil auto. Všimla jsem si toho až v tu chvíli, kdy mi otevřel moje dveře a silou mě táhl ven. Rozený gentleman.

Ocitla jsem se ve velké předsíni a on byl těsně za mnou. Nevěděla jsem, jak bych se měla chovat, co bych měla dělat, nic.

"Takže," promluvil najednou. "Od teď se budeš chovat pouze podle toho, co ti řeknu já. Všechno, co ti řeknu, budeš brát doslova jako rozkaz. Pokud ti řeknu, abys mi ho vykouřila, bez námitek to prostě uděláš, je ti to jasný?!," slabě jsem přikývla a cítila jsem slzy ve svých očích. Jednal se mnou jako s hadrem a to jsem absolutně za nic nemohla.

Odvedl mě do mého - našeho pokoje. Bylo mi oznámeno, že budeme sdílet společnou ložnici, z čehož jsem rozhodně nadšená ani trošičku nebyla. Ani ho neznám a musím ho poslouchat a splnit mu každé jeho přání a to mě děsí. Víc, než si kdokoliv dokáže vůbec představit.

Svalila jsem se na postel, padla na mě šílená únava. Teprve až teď jsem si po mém zažitém adrenalinu uvědomila, že jsem pila a že mi v žilách koluje alkohol, což mě uspává. Po pár minutách už jsem nevěděla nic o světě.

Probudilo mě v noci, jak si ke mně někdo přilehl. Pan Neznámý ležel čelem ke mně, takže jsem ho mohla vidět. Už spal. Byla jsem ráda, že mě nechal alespoň tuhle noc v klidu a bez žádného dalšího incidentu.

Koukala jsem na něj ještě chvíli, ale potom jsem se zvedla a šla pryč z domu, na terasu. Byla horká letní noc a já už spát nemohla, potřebovala jsem se alespoň trošku zchladit.

Seděla jsem tam a pozorovala hvězdy a to bezchybné jezero. Být tohle všechno za jiných okolností, považovala bych to za jedno z nejromantičtějších míst, na kterých jsem kdy byla. A bylo jich poměrně dost.

Uslyšela jsem kroky, ale neřešila jsem to. Čekala jsem, až sem dojde. Rozsvícená světla ho sem přivést musí, toho bych se nebála. Spíš se bojím na jeho reakci. Kroky se stále blížily a já se začínala hodně bát.

"Co tu děláš?!," zeptal se mě očividně naštvaně. "Bylo mi horko, už nemůžu spát a tak jsem si sem šla sednout, s nadějí, že to tu bude lepší," pokrčila jsem rameny a pousmála se mile, on přikývl. Zajímavá reakce.

"Proč nespíš?," zeptala jsem se ho opatrně. "Mám asi ten stejný problém jako ty," řekl prostě. No dobře. "Jak se jmenuješ?" "Na tom nezáleží," mávl nad tím rukou a podíval se pryč. "Mně ano. Teda, pokud tě mám poslouchat na slovo jako nějaký pitomý pes," slyšela jsem jeho krátký smích. "Jsem Harry a ty jsi...," naznačil, abych dokončila větu. Udělala jsem to: "... Hope," pousmála jsem se. Slyšela jsem, jak si to jméno ještě zopakoval. Slovo hope obecně znamená moc, je to naděje a tu v téhle chvíli rozhodně nesmím ztrácet.

Ještě nějakou dobu jsme tam seděli a pak se vydali zpátky do domu. Lehli jsme si společně do postele, každý na dvou polovinu. Byli jsme od sebe otočení zády.

Ráno jsem se probudila už konečně odpočatá a už jsem chtěla vstát, jenže mě zarazila svalnatá potetovaná ruka okolo mého pasu. Co to sakra?!