Keep your eyes open...

×2.část×

"Víš, že vypadáš sexy, když vaříš?" Ozval se za mnou Niallův hlas a hned na to jsem ucítila jeho paže na svých bocích.

"Těžko říct já se nikdy vařit neviděla, ale něco mi říká, že to zrovna pěkný pohled není!" Zasmála jsem se.

"Tak to by ses divila." Zamumlal mi do krku.

"Nialle! Potřebuju to dodělat!" Odstrčím ho.

"To počká!" Přitáhne si mě zpátky.

"Už ti někdy někdo řekl, že jsi hroznej!" Povzdychnu si a otočím se.

"Jo práv teď ty, ale odpustím ti to." Usměje se.

"Tak to jsem ti vděčná." Oplatím mu úsměv.

"Ale nic není zadarmo." Políbí mě na ústa a zvedne mě.

"Nialle! Já to vážně musím dodělat." Vykřiknu.

"Ale nic nemusíš." Donesl mě, až do pokoje kde mě položil na postel a začal líbat na krku a pomalu se začal přibližovat zpátky ke rtům. Vytáhne mi tričko a na chvíli přeruší líbáni, aby mi ho přetáhl přes hlavu. Zrovna když se chystám udělat to samé rozdrnčí se zvonek. Začnu se neovladatelně smát.

"Kašli na to." Řekne a hned na to se rozdrnčí znovu.

"Nemůžu. Promiň" Dám mu rychlou pusu, seberu tričko a cestou ke dveřím si ho natáhnu zpátky na sebe. Otevřu dveře a za nimi je moje máma.

"Mami co tu dě..." Začnu.

"Máme problém!" Vtrhne dovnitř.

"Mozko....tady ne." Vytáhne mě zpátky ven.

"To mě nemůžeš upozornit, že máš tady toho mudla?" Podívá se na mě.

"Nedalas mi příležitost." Bráním se.

"Na to není čas. Mozkomoři zaútočili na nějakého prváka v Bradavicích. Okamžitě tam musíme. Vem si s sebou pár věcí, nejspíš tam nějakou dobu pobudeme." Vychrlí.

"Ale jak je to vůbec možné." Rozhodím rukama.

"To nevím. Jo a ještě něco ten prvák to nepřežil. A teď už jdi, nemáme moc času." Popožene mě.

"A co mám říct Niallovi." Podívám se na ní.

"Nevím holčičko musíš si něco vymyslet. Nedívej se na mě tak, víš co vztah s mudlou obnáší." Skloním hlavu a vrátím se zpět domu a zamířím rovnou do pokoje.

"Co se stalo? To je tvoje matka? Slyšel jsem něco mozko... a dál nic! Co to děláš?"

"Já... jo je to mamka ona... táta měl... mozkovou příhodu musím za ním do nemocnice. Vezmu si jenom pár věcí, budu tam muset nějakou dobu zůstat víš kvůli mamce a tak. Promiň." Z pusy se mi drala jedna lež za druhou. Nechci mu lhát! Vím, že to jinak nejde, ale tak strašně moc bych mu chtěla říct pravdu!

"Jsi v pořádku, mám ti z něčím pomoct?"

"Ne." Vyhrkla jsem až moc prudce.

"Já... já ti zavolám dobře? Pa." Co nejrychleji jsem vyletěla z pokoje, jen aby nestihl nijak zareagovat.

*Pohled Niall*

Než jsem stačil, cokoliv říct byla pryč. Vyběhnu za ní ven, ale nikde nikdo.

Jak se mohla do háje takhle rychle vypařit? Byl jsem za ní sotva 10 vteřin.