Fourth Country of Thalion (Čtvrtá Země Thalionu) - Cesta do Neznáma

Cesta do Neznáma - Setkání s trpaslíky

Dvířka se prudce otevřou a objeví se v nich menší, trochu obtloustlý trpaslík. Vykulím oči ,,eee...dobrý den?" vykoktám a postavím se.
,,No to je dost že ses probudila" řekne a položí svoji velkou, bojovou sekeru na stůl. Přejde místnost a vytáhne z pece úplně černé placky, udělané z bůhví čeho.
,,Máš hlad? Jestli jo pojď si vzít" nabídne mi, ale já snad radši zůstanu hladová. Trpaslík se zakousne do placky a labužnicky zamlaská.
*Fujky* pomyslím si. Radši bych si dala trochu méně černé. ,,Nemáte tu čistou vodu prosím?" Snažím se být zdvořilá abych ho neurazila.
,,Joo děvče, té tady máme spousty...tady v horách" odmlčí se a pak pokračuje ,,ale máme radši pívo" pokrčí rameny. ,,Já bych prosila opravdu tu vodu" poprosím ,,jak jsem se sem vůbec dostala?" Zajímám se.
,,Máš velký štígro, že jsem hlídal zrovna já, jsou tady i tací, kteří by tě na místě podřízli. Našel jsem tě díky té mlze. Napadli tě vlkodlaci, ti vždycky svoji oběť zahalí do mlhy, která ji omráčí" řekne a upije z velké sklenice piva. Pak mi konečně donese vodu, všechnu ji vypiju a jdu se kouknout k oknu. Pohlédnu ven, slunce je vysoko na obloze, je asi poledne. Kolem je spousta dalších domků vytesaných do skály. ,,Jak se vůbec jmenujete?" Zeptám se.
,,Menuju se Zachariáš, můžeš mi tykat, ale musim tě vodcaď dostat dřív než někdo přijde na to, že tu seš. Pocestuješ asi k vílám, bydlej zhruba dva kilometry daleko, nafoukaný malý nány" uleví si a ukáže směrem k mýtince v lese který je z okna vidět. Mně přišly víly vždycky oukej, ale hádat se s ním nehodlám. ,,No bezva...." Odfrknu si ,,Kdy vyrazíme?" Jsem netrpělivá, nechci za vílami, chci domů!!!
,,Chceš říct vyrazíš" opraví mě. ,,Počkat...já jako pudu sama? Co když mě někdo načape? A co když mě napadnou znovu vlkodlaci?" Začnu mírně panikařit.
,,Budeš v pohodě, pokud vyrazíš za setmění, to ještě vlkodlaci nebudou vzhůru a trpaslíci už budou zalezlí v domech. Musíš být ale u víl do dvou hodin, pak vlkodlaci vylézají, nikde se nezdržuj." Poučí mě a já se teď cítím jako Červená Karkulka. ,,Já a jít sama po tmě? Tak to teda ne, nejsem už sice malá, ale pořád se bojím tmy. Takže po tmě mě ven nedostaneš"
,,Jestli nepůjdeš bonznu tě, protože nechci....vážně nechci bejt odsouzenej k smrti, kvůli neohlášené návštěvě. To kvůli naší bezpečnosti" Varuje mě. Přemýšlím jak se můžou zrovna trpaslíci bát o svoji bezpečnost. Vždyť jejich postavy a bojové sekery... To nedává smysl.
,,Takže tu počkáš a za setmění vyrazíš, jasný?!" Hledí mi z příma do očí. Opatrně kývnu.

Už se stmívá. Jsem nervózní a mám strach, otevřu dveře a nakouknu do stále tmavější tmy. Ani Zachariáše nepozdravím a vyběhnu ze dveří, nezpomaluju, srdce mi buší jako o závod.

Netuším jak dlouho už sprintuju ale nezastavuju dokud alespoň v dáli neuvidím malá světýlka. Už to musí být ono. Zastavím se a výdýchám se. Z ničeho nic uslyším dlouhé, pronikavé zavytí. Vyděsím se a rozběhnu se k vílám. Posadím se uprostřed jejich vesničky a zhluboka se nadechnu.