Cesta do Neznáma - Cesta s kentaury (část první)

12 1 1
                                    

Jakmile si sednu, uslyším nešťastný drobný hlásek.
,,Ty jedno trdlo!! Rozsedla jsi mi můj domeček!" Fňukne malá víla.
,,Postavíš si novej, řekni mi kudy se dostanu domů a já už nebudu otravovat" už jsem z toho všeho dost otrávená.
,,Ne! Ty mi domek postavíš!" Trvá si na svém víla.
,,No...tak jo" nechci se dál hádat.
Jakmile vyjde slunce pustím se do sbírání malých klacíků a lístků. Stavění malého domečku jde rychle od ruky a tak jsem ani ne za půl hodiny hotová. Za odměnu dostanu od víly malou lahvičku s lektvarem z máty a meduňky. Prý pomáhá při jakýchkoliv bolestech. Strčím ho do kapsy, ale stejně se mi zdá že jsem si vílu moc neudobřila.
,,Jak dlouho tady můžu zůstat?" Zeptám se víly.
,,Ale prosímtě, tady bys nepřežila ani den. Naše jídlo by ti nestačilo, kapky rosy by ti jako pití taky nestačily a potok tady nikde poblíž není." Přemlouvala mě abych už odešla.
,,Tak kam mám teda jít?" Zeptám se trochu zkroušeně, už je mi smutno po domově.
,,Půjdeš tímhle směrem a za Zlatou skálou doleva, měla bys dorazit na Kentauří palouk" vysvětluje víla. Ani nic neřeknu na rozloučenou, seberu se a vyrazím směrem, který mi víla ukázala.

Jdu už dlouho a začínám přemýšlet jestli jdu vůbec správně, najednou však uslyším za sebou dusot kopyt. Znám ho díky naším koním dost důvěrně. Otočím se a za mnou běží celé stádo kentaurů.

Jen mě oběhnou a běží dál směrem na palouk.
,,Hej! Počkejte! Prosím..." Zakřičím ale oni jakoby mě neslyšeli. Rozběhnu se za nimi. Nedoufám že je doženu ale alespoň chci být brzo na jejich louce. Tohleto putování mě už nebaví a nedostala jsem už celý den najíst. Kručí mi v žaludku, ale jestli dostanu u Kentaurů trávu, tak to fakt neberu. To budu radši hladová...a nebo ne?

Fourth Country of Thalion (Čtvrtá Země Thalionu) - Cesta do NeznámaKde žijí příběhy. Začni objevovat