Když sem se pomalu probouzela na demnou byla jen plačící mamka, která měla velkou radost že sem se konečně zbudila.Nemohla sem se pohnout jen jsem nehybně ležela na lehátku mě neznámo kde. Pak sem se ale mamky chtěla zeptan na to kde jsem ale v tom přišel do pokoje nějaký doktor a mamka šla rázem pryč. Když sem chvíli sledovala toho muže viděla sem jen svou kapačku a doktora co do ní dává nějaké sérum. V tom mentě sem si uvědomila že sem v nemocnici, pak už sem jenom zavírala víčka a pomalu sem usínala....nevím jak ale i přesto že sem spala slyšela sem svého tátu jak ke mě mluví.
T: Je nám to s mámou moc líto ale asi to tak bude lepší...
L: Tati?! Co se stalo? A co tady děláš?
T: Přijel sem kvůli tobě...máma mi to všechno řekla...
L: Ale tati? Co ti mamka říkala?
T: Teď ti nemůžu nic říct ale za nedlouho se to dozvíš sama...
A teď se probuď!!!
......
A tím můj i tátovo rozhovor skončil
Ale poslechla sem ho snažila sem se probudit ale vůbec to nešlo jediné co sem viděla byla černá tma a maminčiny hlasy jak mi říká, ale nedokázala sem rozeznat co.
Když sem se vzbudila všechno bylo jinak, nic sem nechápala.Bylo to jakoby sem mela jeden dlouhej sen a najednou sem byla v realitě...
