You're only bitch, nothing more /BTS CZ/ ✔

8. díl

"H-Hoseok." řekl jsem tiše a odstrčil jsem ho. "P-Proč to děláš?" zeptal jsem se ho nechápavě. "Co nechápeš na slovech miluju tě?" zeptal se mě. "Všechno." řekl jsem. "Kookie, začal si s tím první." řekl. "Aha, takže jestli to chápu, tak to je jen moje vina, jo?" zeptal jsem se. "Ne, není. Kookie, kdybys to neudělal ty, udělal bych to já." řekl. "Z lítosti?" zeptal jsem se ho. "Cože?" zeptal se nechápavě. "Jak bys mohl milovat někoho, kdo pracoval jen jako laciná děvka v bordelu." řekl jsem. "Kookie, tohle o sobě neříkej." řekl tiše a dal mi ukazováček na rty. "Proč? Vždyť je to pravda." řekl jsem. "Ne, to není." řekl vážně. "Řekneš mi, co se právě stalo?" zeptal jsem se ho. Proč jsem ho políbil? Proč? Jsem já to ale debil. "Kookie, pravdou je, že...když jsem tě uviděl v tom stripu, hned ses mi zalíbil. Chtěl jsem ti nabídnout to samé jako ChangJo, ale...pak jsem si všiml, že jsi RapMonův. ChangJo mi všechno řekl. Hned jsem se vydal za RapMonem a pak jsem uslyšel tvůj křik, který šel z té uličky. Hned jsem si uvědomil, že to nebude jen láska jako k děvce na jednu noc, ale...láska jako k normálnímu člověku. Proto jsem tě zachránil. Hned jsem si tě zamiloval a proto se o tebe taky starám. Miluju tě, JungKooku." řekl mi J-Hope přímo do očí. "Ale...Jak? Jak můžeš zrovna mě milovat?" zeptal jsem se nechápavě. "Ber to tak, jak bys byl úplně normální člověk. Chápal bys, proč jsem se do tebe zamiloval?" zeptal se mě a já se zamyslel. Pak jsem lehce přikývl. "Tak proto." řekl tiše a znovu mě políbil. Začal se rty pohybovat a já se přidal. Cítil jsem Hoseokovi horké slzy, které stékaly po jeho tvářích. "Proč pláčeš?" zeptal jsem se ho tiše a slzy mu lehce setřel. "To bys nepochopil zlato." řekl a otřel si uslzené oči. "Co se děje?" zeptal jsem se ho znovu. "Víš...jak jsme potkali RapMona....nevzdá se tě jen tak...ale já taky ne." řekl a někam odešel. Po chvíli se vrátil a za sako si schoval zbraň. "Hoseok." řekl jsem a šel jsem k němu blíž. Po tvářích mi tekly slzy. "Kookie nemusíš se bát." řekl a pohladil mě po tváři. "Prosím." šeptl jsem a dal ruku na jeho zbraň. "Musím to udělat. Ndovolím, aby ti ubližoval. Dál už ne." řekl a pomalu šel ke dveřím. "Slib mi, že se vrátíš v pořádku." dál mi tekly slzy. "Neboj. Vrátím se bez jediného škrábnutí. To to slibuju." řekl a políbil mě na čelo. Pohladil jsem ho po ruce a Hoseok naštvaně odešel. Sedl jsem si na gauč a přitiskl jsem si kolena k hrudi. Brečel jsem jako malé dítě. Po deseti x letech jsem se dokonce i pomodlil. 

Pohled Hoseoka:   

Tohle RapMonster opravdu posral. Jen jednou mi na Kookieho sáhne a osobně ho zabiju. Naštvaně jsem šel k jeho klubu a vztekle jsem otevřel dveře. Přišel jsem za RapMonem a u něj byl Jimin. "J-hope co tu děláš?" zeptal se mě a odložil cigaretu. "Myslím, že víš, proč jsem tu." řekl jsem nasraně. "Hoseok, promiň, ale...já ti to nedovolím." řekl Jimin a postavil se před něj. "Aha, takže najednou jsi na jeho straně?" zeptal jsem se ho. "Promiň, ale...má pravdu." řekl Jimin. "Cože? NamJoon JungKooka málem zabil a teď se postavíš na jeho stranu?" zeptal jsem se nevěřícně. "Víš, my....chodíme spolu." řekl Jimin. "A to máš pořád zájem o JungKooka?" zeptal jsem se NamJoona. "Jasně, že jo...patří mi." řekl RapMonster. "Pojď to vyřešit jinam, hm?" zeptal se klisně. Všichni tři jsme odešli do té uličky, kde JungKooka zmlátil. "Víš Hoseok....miluju tyhle děvky, ale....je jedna věc, kterou miluju nejvíc....Naivní děvky jako je JungKook." řekl RapMonster. "Takhle o něm nemluv ty hajzle." křikl jsem na něj. "Takhle mu nadávat nebudeš, idiote." řekl mi Jimin. "Jimine, jak můžeš...byl jsi můj přítel a teď se....kurvíš s ním?" ukázal jsem na RapMona. ""Nemůžu za to, že jsi zachránil někoho, kdo mi ještě stále patří." řekl NamJoon. "Chyba...JungKook teď patří jen mě. A já ti ho jen tak nedám." řekl jsem. "Ale...takže ty s ním spíš? Jak můžeš milovat takovou obyčejnou šlapku, hm?" uchechtl se NamJoon. "Není to kurva. Donutil jsi ho k tomu a nespím s ním." řekl jsem mu. "No...ale víš...že musíš dát něco za něco, viď." zasmál se a vytáhl zbraň. Namířil s ní přímo na mou hlavou. "Jo, ale...nedám ti ho." řekl jsem. "No...tak v tom případě..." řekl a přiložil prst na spoušť. "DOST!" vykřikl JungKook a stoupl si přede mě. "Kookie, co tu děláš?" zeptal jsem se ho. "Vážně sis myslel, že tě nebudu sledovat? Vím moc dobře, jak by to skončilo." řekl. "JungKooku...jdi od něj." řekl RapMonster. "Ne!" křikl Kookie a natiskl se na mě. "JungKooku, okamžitě vypadni nebo to místo něj napálím do tebe." řekl RapMonster. "Zlatíčko, on to vážně udělá." pošeptal jsem mu do ucha. "Neudělá." řekl jistě. "Kookie, nenuť mě k tomu." řekl RapMonster a jeho ruka se klepala. "Jestli chceš zastřelit J-Hopea, tak musí zabít i mě." řekl. "JungKooku, co to říkáš." v očích jsem měl slzy. "Věř mi." řekl mi. Ani jsem si nevšiml, že si vzal mou zbraň. Najednou s ní namířil na RapMona. "Kooie, to neudáš. Znám tě." řekl RapMonster jistě. "Ne, neznáš mě." řekl a vystřelil. Kulka ho trefila do břicha. RapMonster vykašlal krev a taky vystřelil. JungKook mě včas strhl na stranu a kukla ho škrábla do ruky. JungKook trochu sykl a a chytil si ránu. "JungKooku, tohle není konec." řekl Jimin a namířil na něj zbraní. "Běž." řekl jsem tiše. "Cože?" zeptal se mě. "Běž." popostrkával jsem ho a JungKook se rozběhl pryč. "Jdeš ho nahradit?" uchechtl se Jimin. "Jimine, prosím." řekl jsem, když měl prst na spoušti. Jimin vystřelil, ale netrefil se přesně a kulka mě škrábla do dlaně. Křikl jsem a stiskl dlaň. "Vzdej se. JungKook je v prdeli a ty budeš mrtvej." řekl Jimin. Najednou se nějaká osoba objevila za Jiminem a střelil ho do zad. Když Jimin spadl, všiml jsem si, že to je JungKook. Rychle jsem k němu přiběhl a objal ho. "Bože, Kookie, kdy mě konečně poslechneš?" tiskl jsem ho k sobě hodně silně. 

"Mohl tě zabít." řekl a políbil mě. "Děkuju lásko." dlouze jsem ho políbil a trošku mi tekly slzy. "Radši půjdeme rychle domů. Mohlo by se nám tu něco stát." řekl jsem a podepíral jsem JungKooka, protože se mu po cestě muselo ještě něco stát. S mou krvavou dlaní a Kookuvou poraněnou rukou a poškrábanou tváří jsme šli co nejrychleji domů. Nepotkali jsme ani jednoho člověka, protože byla skoro noc. 

No jo, násilí, zbraně, násilí. Celá já 0:)

Snad vám to moc nevadí. Doufám, že se vám díl líbí a za dvanáct dnů napíšu 

Miluju vás :*