You're only bitch, nothing more /BTS CZ/ ✔

2. díl

Ráno mě probudil zvuk mého budíku. Otevřel jsem oči a Tae ještě spal. Opatrně jsem vylezl z postele a zkontroloval si mobil, jestli někdo nenapsal. A ono kupodivu jo...prý opravují firmu, ve které pracuji, takže mám celý týden volno...teda až na noc, to musím pracovat. Povzdychl jsem si a šel udělat snídani. Udělal jsem vajíčka a slaninu. Dal jsem to na dva talíře a začal jsem jíst. "Ahoj." zívl si Tae a dal mi pusu na tvář. "Ahoj, bráško. Už jsem ti udělal snídani." řekl jsem mu. "Děkuju." řekl s úsměvem a del si naproti mě. "Jak to, že nejsi v práci?" zeptal se mě Tae překvapeně. "No...všichni mají natýden volno, protože se to předělává, takže zůstanu doma...ale odpoledne budu normálně pracovat." řekl jsem mu. "Kookie, proč mě nenecháš, abych ti pomáhal. Našel bych si nějakou práci a..." 

"Tae, to je moc hezký, že mi to říkáš, ale jsi ještě malý, abys mohl pracovat. Musíš počkat ještě sedm let a pak můžeš jít do práce." řekl jsem mu. "Ale vždyť se do tý doby udřeš k smrti." řekl starostlivě. "Neboj, budu v pořádku. A teď se radši najes." uchechtl jsem se. Tae pokračoval v jedení zatímco já už měl snědeno. Venku bylo opravdu moc hezky. Svítilo sluníčko, ale nebylo zase takové vedro, což mi vyhovovalo. "Mohli bychom jít dnes ven?" zeptal se radostně Tae. "Určitě ano. Tak se utíkej rychle obléct." začal jsem ho lechtat a on se smál. Já se taky začal smát a odnesl jsem ho k němu do pokoje. Pak jsem šel k sobě se taky obléct. Svlékl jsem si kalhoty a tričko a pak se postavil před zrcadlo. "Podívej se na sebe...vypadáš jako nějaká levná děvka. " řekl jsem si pro sebe potichu. Prsty jsem si přejížděl po všech tetováních a pak jsem se začal oblékat do čistého spodního prádla, úzkých džín a černého trička. "Už jsem připravený." došel ke mě Tae. Já se na něj usmál. "Dobře. Tak jdem." řekl jsem a vzal si mobil, peněženku a klíče. Obuli jsme se a vyšli pomalu ven z bytu. "Tak...kam chceš jít?" zeptal jsem se ho zvědavě. "Do parku." řekl s leskem v očích. "Dobře." zasmál jsem se a rozcuchal mu vlásky. Tae jen našpulil rtíky a pak mě chytil za ruku. Šli jsme do parku, kde bylo i jedno dětské hřiště, kde to TaeHyung miloval. Rozběhl se k houpačkám a začal se houpat. Já se posadil na lavičku a díval jsem se na něj, jak si hraje s ostatními dětmi, které už zná docela dlouho. "Ahoj, JungKooku." řekl někdo za mnou a dal mi ruku na rameno. "A-ahoj." řekl jsem šokovaně, protože to byl NamJoon. "Co tu děláš?" zeptal jsem se ho zvědavě a trochu se šoupnul, aby si mohl sednout. NamJoon se posadil hodně blízko vedle mě. "Šel jsem se jen tak projít...koukám, že tu jsi se svým malým bráškou." podíval se na děti. "Jo. Jak to víš?" zeptal jsem se udiveně. "Zlatíčko, já vím tolik věcí, že si to ani nedovedeš představit." řekl a omotal mi ruku kolem pasu. "Eh, vážně?" změřil jsem si ho pohledem. "Máš pravdu, nevím, ale rodič bejt nemůžeš, takže zbývalo jenom tohle." pokrčil rameny. "Tak fajn." řekl jsem. "Kookie?" zeptal se mě nejistě. "Mno?" podíval jsem se na něj. "Víš...když jsi mi vče..."

"Sušenko, pojď taky na houpačky." přišel za mnou Tae. 

"Teď ne, Hyungie. Povídám si s...kamarádem." konstatoval jsem. Nevěděl jsem, jestli to je jen zákazník, ale nemůžu mu to říct. "Tak jo." řekl a odešel zpět za dětmi. "Takže...co že jsi mi to chtěl?" zeptal jsem se zvědavě. "No...když jsi mi včera říkal, že...není jiná možnost...jak si to myslel?" zeptal se mě nechápavě. "Víš...když jsem byl ještě malej, umřeli mi rodiče a...musel jsem nějak uživit sebe a svého bratra. Začal jsem si hledat práci, jenže byl dost mizernej plat. Můj kámoš pracuje v tom nesmyslným klubu a nabídl mi práci za dost dobrý peníze. Takže teď vlastně pracuju v jednom kuse, protože jen ten jeden plat mi nestačí. Potřebuju uživit svýho bratra. Žijeme docela spokojeně, ale...když se na sebe občas podívám..." nahrnuly se mi slzy do očí. "Oh, Kookie, to je mi moc líto." řekl a slzy mi setřel. "No jo, ale co nadělám. Každej nemá perfektní život." řekl jsem. "Kookie, mohl bych ti třeba pomoct." řekl po chvíli. "Ale..jak?" zeptal jsem se nechápavě. "Mohl bych ti dávat víc peněz. Sice....musel by jsi pro to taky něco udělat, ale...dám ti deset tisíc na den, když budeš dělat cokoliv ti řeknu." řekl NamJoon. "No...když já nevím. Z jedný strany...je to nechutný, ale...když si vpomenu na TaeHyunga..." zamyslel jsem se. "Nepotřebuju tvojí odpověď hned. Stačí mi dneska večer. Je to dobrá nabídka, zamysli se nad tím." řekl. "Večer ti dám odpověď." řekl jsem mu. "Dobře." usmál se a pohladil mě po vlasech. "Sušenko, já mám chuť na zmrzlinu." přišel za mnou Tae. "Dobře. Půjdeš s námi?" podíval jsem se na NamJoona. "Jo, ale platím." řekl vážně. "No jo." řekl jsem. Tae mě chytil za ruku a šli jsme společně s NamJoonem k nedalekému stánku, kde prodávali zmrzlinu. S TaeHyungem jsme si dali čokoládovou a Namjoon si dal jahodovou. Zaplatil za nás a pak jsme se jen tak procházeli různými uličkami. Když už jsme toho měli dost, tak jsme šli domů a Namjoon nás doprovodil. "Nechceš jít třeba dovnitř?" opřel jsem se o dveře. "No...svádět teda umíš." pošeptal mi do ucha a lehce ho skousl. "Tak pojď." řekl jsem a šli jsme společně do bytu. Zuli jsme se z bot a chtěli jsme jít do mého pokoje, ale Tae mě zastavil. "Sušenko, já mám hlad." řekl Tae. Omluvně jsem se na NamJoona podíval. "To nevadí." řekl s úsměvem. Šli jsme do kuchyně a já mu udělal něco k jídlu. "Tae, až to dojíš, tak si jdi uklidit pokoj. My budem u mě a prosím tě...i kdyby se dělo cokoliv, tak zůstaň u sebe v pokoji, jo?" pohladil jsem ho po tváři. Tae poslušně kývl. Já se usmál a rozcuchal mu vlásky. "Hodnej kluk." dal jsem mu pusu na tvář a s NamJoonem jsme šli ke mě. Zamkl jsem za sebou dveře a NamJoon mě hned natiskl ke zdi. Začal mě vášnivě líbat a já se k němu přidal. Po chvíli mě shodil na postel a zase se přisál na mé rty. Když chtěl pokračovat níž, zarazil jsem ho.