Když se setmí (Pozastaveno)

První den

Probudila jsem se ve ,,svém" pokoji s úsvitem slunce a novým dnem přede mnou. Sešla jsem jsem celkem potichu schody dolů. Teda myslela jsem si, že jsem šla potichu. S mým posledním došlapem se na mě všichni podívali. Pomalými kroky jsem došla ke stolu, u kterého seděli. Derek mi pokynul, abych se usadila na prázdnou židli vedle něj. Pomalu jsem si sedla a čekala, co se bude dít. Slova se ujal nějaký neznámý muž. ,,Takže, dnes je tvůj první den, kdy se tě budeme snažit něco naučit. Jako první se tě chtěl ujmout Derek, takže to necháme na něm. Bude tě pár dní vyučovat. Maya donese z kuchyně nějaké jídlo a pak vyrazíte." Kývla jsem na něj a vyčkala na jídlo. Poté do mě Derek šťouchl a společně jsme odešli. Nasedla jsem do jeho auta. Derek se rychlým tempem rozjel a už jsme byli v lese. Někde, kde jsem se nemohla vyznat. Vystoupili jsme a já jej rychlými kroky následovala. ,,Takže, řeknu ti to rychle a stručně. Jako vlkodlak máš následující schopnosti: lepší čich, sluch, dokážeš rychleji běžet, a to o dost. Ale, je tu malý háček. Musíš se to naučit správně používat." Koukala jsem na něj a docela pochybovačně jsem si jej prohlížela. ,,Jo, nebude to lehký. Nejlepší na přeměnu je, když se naštveš. Ale nesmíš se měnit vždycky, nikdo to o tobě neví." Kývla jsem a čekala, co bude dál. ,,Vzpomeň si na něco, co tě dokáže pořádně vyhodit z lajny." Koukala jsem všude kolem a vzpomněla si na tu vzpomínku z dětství, kdy na mě matka byla nepříjemná kvůli známkám.. Představila jsem si to úplně do detailů. Ucítila jsem hrozný vztek. Koukala jsem do země, a pak koukla na něj. Úlekem šel pár kroků nazpět. ,,Hey, Jess, skočím pro zrcátko." Jak přišel, tak jsem se podívala. Sama jsem tomu nemohla uvěřit. Vypadala jsem úplně jinak. Se strachem v očích jsem se podívala na Dereka, který jen tiše stál. ,,Tohle..., je teprve začátek, zkus si začít zvykat."

Pobyli jsme tam ještě pár hodin a pak jsme jeli ,,domů", do skladiště. Myslela jsem si, že jedeme do skladiště, ale jeli jsme k nějakému velkému domu, spíš k nějaké vilce. Derek mě pobídl a vešli jsme. ,,Tady teď budeme bývat. To skladiště bylo jen dočasně." Šli jsme dál. Už na nás všichni čekali s večeří. Pozdravila jsem je a chtěla jít hledat svůj pokoj, ale než jsem stačila něco říct, Maya už na mě křikla, do kterého mám jít. Našla jsem ho. Byl krásný, tmavý. Pečlivě jsem jej prošla a prozkoumala. Měla jsem skříně naplněné oblečením mého stylu, vlastní koupelnu atd. Sedla jsem si do vaku plněného polystyrénovými kuličkami. Nemohla jsem věřit, kolik jsem toho zažila za těch několik posledních dní.

Začínala jsem mít žízeň, tak jsem převlečená do krátkého pyžama sešla potichu schody dolů. Zastavila jsem se v polovině, sedla si a zaposlouchala se do jejich rozhovoru. V tuhle chvíli mluvila další dívka. ,,Myslíš, že bude hodně silná?" ,,O tom nepochybuj, viděl jsem ji v lese." Objala jsem si rukama nohy. Věděla jsem, že druhý hlas je Dereka. Vstala jsem a sešla zbytek schodů dolů. Do kuchyně se muselo přes obývací pokoj. ,,Promiňte že ruším, jen se jdu napít." omluvila jsem se a bez zastavení jsem si došla pro sklenici s vodou. Rychlými pohyby jsem proklouzla z kuchyně i obývacího pokoje. Rozběhla jsem se do schodů. Slyšela jsem, jak se o mně baví, ale i přesto jsem vešla do své ložnice, zavřela dveře a s mobilem, sluchátky a divným pocitem jsem ulehla do postele.

Doufám, že i tato část se vám líbila. Budu ráda za veškeré VOTE i popřípadě COMMENTY, případné sledování.