Smrt? Možná...

Ty Sny Mně Štvou

Druhý den jsem se vzbudila brzo ráno. Koukla jsem se z okna mihl se tam něčí stín. Lekla jsem se, zachumlala jsem se pod deku. Po chvíli jsem se zvedla a nakoukla do okna. Nic, nikde nikdo . otevřela jsem okno a podívala jsem se pořádně "Baf! „zapištěla jsem. Byl to ten kluk z té dodávky." Jak si zjistil kde bydlím? „nasadila jsem udivený pohled. "no, víš, hmmm, sledoval jsem tě?! Promiň. „Naštvala jsem se. Zavřela okno, a šla spát. Za chvíli uslyším bušení na okno. Znechuceně vstanu a otevřu ho."Co tu furt děláš? „najednou mi muž v masce natáhne pytel na hlavu a vytáhne mně z okna. Táhne mně, bolí to. Jedeme autem? Nevím slyším motor, drncá to. Zastavily jsme, vytáhl mně a opět táhl. Cítila jsem trávu, zastavily jsme někde kde byla vysoká tráva. Pytel se otevřel. Au!teče mi krev, měla jsem pravdu, jsme na louce. Ten chlap mě začal tahat z pytle. Brečela jsem, měla jsem strach. "Co po mně sakra chcete? Nic jsem neprovedla, nechte mně na pokoji! „Ten muž sklonil hlavu k zemi, upadl na ni a přestal dýchat. Nevěděla jsem co se stalo, bylo na něm cosi zvláštního." Bože! Pomoc, pomocte někdo! „měl díru v zádech všimla jsem si toho až když jsem šla blíž. Nikdo se neozval. Vstala jsem, brečela jsem a klepala se strachy. Jsem svědek smrti. "Já už nemůžu„ pošeptala jsem a klepal se mi hlas. Rozběhla jsem se k silnici, snažila jsem se stopovat. Najednou jsem v zádu za keřem uviděla červenou dodávku. No ano! Z307, to je ta značka. Šla jsem blíž, zaklepala na okénko, nikdo tam nebyl. Najednou mi to došlo. Běžela jsem k té mrtvole odkryla masku a.... Je to tak! "Jak, jak si to mohl udělat! To není možné! Proč? Co si mi chtěl udělat....„Byl to on. Ten kluk z té dodávky. Zase, nečekala jsem že by mi chtěl udělat něco takového. Kdo ho zabil? Najednou se mi začala motat hlava. Bylo mi špatně. To rameno, krvácí, jsem celá od krve. Omdlela jsem. Kde to sem? Sakra co to je? Jsem někde v pokoji. Je to růžový pokoj, všude jsou panenky a růžový věci. "Fuj! Růžová. Růžovou nesnáším. Ble! „Tma. Všude tma. Oči, červený oči, a svítí! Je jich stovky. Blíží se ke mně. Schoulím se do klubíčka a zakryju si oči.Cítím jak po mně šahají." Aaa! „pištěla jsem. „Nic ticho. Jsou pryč? Mám se podívat? Zvedla jsem tedy hlavu a... Stál tam zase opět ňáký muž. Tentokrát to byl muž co má šedivé vlasy. V ruce měl zapalovač a benzín. Blíží se ke mně rychleji a rychleji. Už je skoro u mně. "Ne ne ne ne ne! „ Prudce jsem se zvedla. Jsem v sanitce mám na ruce kapačky a v puse dýchací masku. Okolo mně stojí dva muži a mají uniformu. Oddechla jsem si a lehla zase zpátky. Klid, jsem v pořádku, nemusím se ničeho bát. Po pár minutách uslyším pípání. Nemůžu dýchat. Vnímám jak mi záchranáři pomáhají ze všech sil. Přestávám vnímat, zavřu oči a mám pocit že pomalu umírám. "Zbohem!„