Don't give up!

Prolog

Mé jméno zní Denisa Wildson. Ano, jmenuji se Denisa Divoký syn, ale divoká rozhodně nejsem. Podle ostatních spíše naopak. Podle nich jsem šprtka, správňačka a tak, ale já nechci být já! Chci zažít dobrodružství, něco podniknout a ukázat všem, že se umím bavit. Ovšem nejvíce to chci ukázat mé rodině, která mě odstrkuje a nebaví se se mnou. Jen jeden člen rodiny se se mnou baví, můj otec. Bohužel se v mých pěti letech odstěhoval do Francie po velké hádce s mojí matkou. Pamatuji si to, jako by to bylo včera...

„Zase mi poroučíš!" ozval se táta při hádce.
„Neporoučela bych ti, kdyby jsi něco konečně udělal!" odpověděla matka a otec už to nevydržel. Všechen ten tlak, který zažíval každý den, v něm přerostl a on vybuchl.
„J-já že nic nedělám?!" zeptal se rozhořčeně. „Ty! To ty nic neděláš!" ukázal prstem na matku. „Vždy přijdu v práce v osm večer a ty sedíš na pohovce a diváš se na televizi, zatímco Denisa mohla cokoliv sníst a zemřít. Jenže tobě by to bylo jedno! Taky po tobě musím uklízet ten nepořádek, který naděláš, když chceš jíst." matka na něj civěla a nevěděla co říct.
„No, co se děje? Nevíš, co říct?" řekl otec. „ Já ti to ulehčím! Odjíždím! Navždy!" dokončil otec svůj proslov a odešel do ložnice. Matka stála na místě bez hnutí a já si cumlala palec. Po chvíli otec přišel s kufrem v ruce a letenkou do Francie. Mě dal pusu a nového plyšáka, na matku se ani nepodíval a beze slov odešel. Naposled jsem cítila jeho dotyk na tváři, jeho vůni a jeho lásku.

Tu lásku jsem od té chvíle už nikdy necítila, pouze do té doby, kdy mi matka koupila koně, aby mě nemusela hlídat. Ano, v osmi jsem dostala klisnu jménem Jasmine, protože jsem byla zodpovědná už od šesti. Starala jsem se sama o sebe a od deseti jsem matčina levná pracovní síla. Vysávám, utírám prach, myju nádobí a vařím. K tomu zvládám školu, Jasmine a odpočinek je pro mě kydání koňských boxů. Pro někoho je můj život na nic, někteří mi dokonce radí, abych ukončila své trápení, ale já se nevzdám a díky tomu přežívám. Ale jedna věc mě štve, na všechno tohle jsem úplně sama, otec mi z Francie pomoct nemůže a vrátit se nechce. Takže jsem to jen já a můj debilní život.

Takžeee, mojí první knížku jsem smazala, už mě nebavilo ji psát, rozhodla jsem se pro něco jiného. Snad se bude knížka líbit a budu ráda, kdybyste ukázali nějakou podporu, abych věděla, že mám psát dál :) Love u :*
**Top secret autor** :D