Don't give up!

1. Škola=pro mě muka

Denisa:

Crrrrrrr! Tenhle otravný zvuk mého budíku slyším každé ráno už osm let, vlastně od té chvíle, kdy jsem poprvé překročila práh školy. V ten den jsem netušila, že se pro mě jednoho dne stane škola utrpením. Někdy si říkám, jestli si to nedělám sama, ale nedělám. Všichni ze mě mají terč posměchu.

Po pěti minutách jsem se vyhrabala z postele, protože na mě z ložnice křičela matka, abych jí udělala snídani. Netroufala jsem si odporovat, jelikož jsem už mockrát byla bita, když jsem neuposlechla matčiny příkazy. Proto jsem rychle seběhla schody do kuchyně a začala jsem chystat matce její obvyklou snídani, müsli s mlékem, k tomu banán a čerstvou kávu. Všechno jsem dala na tác a vyběhla schody zase nahoru. Vešla jsem do ložnice, kde už matka sledovala její nejoblíbenější sport, cyklistiku. Podala jsem jí její snídani a odešla do svého pokoje. „ Ani nepoděkuje, jak jinak." šeptla jsem si pro sebe za dveřmi.

Odešla jsem do pokoje a z něj rovnou do koupelny, do MOJÍ koupelny, která navazuje hned na pokoj. Při pohledu do zrcadla nad umyvadlem jsem se zhrozila. Mastné vlasy, kruhy pod očima, bílá kůže a děsivě odporný úsměv. „Huh, kočka!" řekla jsem si pro sebe a svlékla že sebe moje zelené pyžamo. Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe horkou vodu. Bylo příjemné si takhle alespoň na chvíli odpočinout. Ještě jsem si umyla vlasy, které jsem následně zamotala do ručníku a kolem sebe jsem obmotala druhý. Teď přišla nejtěžší část rána, vybrat si alespoň něco pěkného na sebe. Nakonec jsem se rozhodla pro modré květované šaty, černé baleríny (na obrázku ↑) a tašku s učením. Vlasy jsem nechala volně rozpuštěné a dala jsem si lehce řasenku a lesk na rty. Konečně jsem mohla vyrazit.

Cesta do školy mi většinou zabere 15 minut, protože se snažím jít pomalu, abych vzdálila to dennodenní utrpení a mor. Před školou jsem se zhluboka nadechla a vydechla a vešla dovnitř. Rychle jsem obešla namyšlené roztleskávačky, které se snažili sbalit sexy kluky a mazala jsem ke své skříňce, abych si vzala učebnice. Ale v tom letu jsem si nevšimla, že naproti mě jde sexouš Erik Malley. Už od šestky se mi líbí. Teď ukončuji osmičku a vůbec v ničem jsem nepostoupila. No, zpátky. Vůbec jsem si ho nevšimla, takže jsem do něj vší silou narazila a povalila ho na zem. Já samozřejmě ležím na něm. „Jejda, promiň. " to bylo jediné, co ze mě v tu chvíli vypadlo. Mezitím se kolem nás sešel hlouček lidí a smáli se jako pominutí. Rychle jsem si sebrala všechny věci a utíkala jsem na záchod. Erika a všechny vysmívající se studenty jsem nechala za sebou. Snažila jsem se najít záchod, ale už jsem toho brečet. Už jsem ani neviděla, protože slzy už tekly po mě tváři. Po chvilce jsem už seděla na záchodě a brečela. Nešlo to zastavit. Nechala jsem slzy volně téct. Až potom jsem si uvědomila, že se rozpouští moje řasenka, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Najednou jsem uslyšela nejotravnější zvuk ve škole, zvonění na hodinu. Rychle jsem se oplachla vodou a běžela do učebny biologie. Miluju ten předmět, ale zrovna dnes na něj nemám náladu. Sedla jsem si úplně dozadu a přežívala hodinu.

*Po škole a několika dalších trapasech*
Domů jsem běžela, jak nejrychleji to šlo. Je divné, že do školy se trousím a ze školy utíkám, ale už je to tak. Proběhla jsem celou naší ulici, kde se nachazi náš dům. Ani jsem se nepodívala, jestli je doma matka a hned jsem běžela do pokoje. Tašku jsem upustila hned za dveřmi a padla jsem na postel. Slzy totiž zase chtěly ven. Hlavu jsem zabořila do polštáře a nepřestávala brečet. Postupně se brek měnil ve vzlyky. Nakonec jsem přestala úplně brečet, protože mi na mobilu píplo upozornění. Jasmine čeká. Oblékla jsem si jezdecké oblečení, nasadila boty a s věcmi v ruce běžela do stáje. Věci jsem si nechala v šatně a vyrazila jsem nahoru do sedlovny. Připravila jsem si Jasmine a vyjeli jsme do lesa na vyjížďku. Už se mi nechtělo brečet. V koňském sedle vždy zapomenu na všechny starosti. Na vyjížďce jsme strávili skoro celé odpoledne, večer jsem ještě vykydala a domů jsem dorazila až v devět. Matka seděla na pohovce a něco jedla.
„Ahoj, co všechno mám udělat?" zeptala jsem se už ze zvyku.
„Na lednici máš seznam, ať je to všechno pořádně a už neotravuj." odpověděla a ani se na mě nepodívala.
Na lednici jsem opravdu našla seznam a s prací jsem skončila až v jedenáct večer. Vyřízeně jsem padla na postel a usnula.

První kapitolka, snad se líbí :*
Vaše autorka ♥