Život bez vzpomínek(OPRAVUJE SE!!!!)

nezapomenutelná Bolest.

Byl den jako každý jiný. Lukyn s tátou byli pryč, já sama doma. chodila jsem normálně do školy. přijdu domů a na mobilu SMSka od táty,, večer ti zavoláme,, to mi udělalo radost. potom jsem šla nahoru si nachystat a pak sem si sedla k počítači . když bylo kolem půl sedmé zazvonil mi telefon, byl to táta

,, ahoj tati,,

,,ahoj Koťásko, musím ti něco říct tak se posaď jestli stojíš.,,

,,co se děje?,,

,,víš...v noci nás napadli a...unesli Lukyna..,,

v ten moment sem málem omdlela , upustila jsem telefon a ten se rozpadl a baterka vypadnula. Rychle jsem ho složila ale tátovi jsem se už nedovolala. ,,ne ne ne  to není pravda..,, celou noc jsem nespala a bála se co se mu mohlo stát. vše jsem řekla Sabče. ta se mi snažila pomoct se uklidnit . trochu mi to pomohlo ale pořád jsem se o Lukyna bála.

DRUHÝ DEN:

Jako obyčejně jsem šla do školy i když sem celou noc nespala. na všechny jsem byla hnusná a místo učení jsem spala.  učitelka semnou šla i k doktorce ale nic nepomohlo. já byla na dně a neměla s Lukynem ani s tátou žádné spojení. takhle to trvalo skoro týden dokud....

O PÁR DNÍ POZDĚJI...

Bylo kolem deváté večer a já seděla pod dekou u postele s mobilem v ruce a čekala na zázrak. najednou mi zavolal táta. okamžitě jsem to zvedla a začala mluvit

,, našel jsi ho je v pořádku ?,, 

,, za hodinu zhruba budu doma a vše ti řeknu , Lukyna jsem našel ,,

zavěsil. začala jsem strašně brečet ,, on.....  je......,, byla jsem tak šťastná jako nikdy .

když táta přišel domů byl sám,, kde je Lukyn  neříkej že..je..,,

,,není mrtvý je v nemocnici protože ho postřelili ,,

hrozně jsem se lekla a chtěla vyběhnout ze dveří,, chci za ním,, táta mě držel a uklidňoval ,, zítra za ním s tebou půjdu ano ?,, koukl se mi do očí tím starostlivým výrazem. ,, ano ,,

,,hodná a teď jdi spát,, šla jsem nahoru a lehla si .

díky bohu jsem usnula s vědomím že můj bratr je v pořádku.