Život bez vzpomínek(OPRAVUJE SE!!!!)

Who are you? i'm William Hearter.part4

Petr mě nechtěl pustit , držel mě u sebe a hladil mě to po vlasech. ,, co se stalo?,, zeptala jsem se. On se na mě podíval a začal,,víš....myslím,že ten william tě chce zabít. v lepším případě tě chce jen psychicky zničit. zbavím tě ho a vezmu ho na sebe,, to se mi samozřejmě nelíbilo a protestovala jsem.,,ne to nesmíš! ublíží ti a přijdu o tebe!,, zařvala jsem a koukala ustaraně pro změnu já. on se ma mě jen usmál a řekl,,neboj já jsem silný,, poté se zvedl a mě také pomohl na nohy. ,,co kdyby jsme šli do kina?,, zeptal se mě s úsměvem na rtech.,,to by bylo fajn.,, došla jsem ke stolu kde jsem zapla notebook a začala hledat. Asi po 5 minutách jsem se na něj otočila,,co kdyby jsme šli na horor? Jeden tu je a krásně to stíháme.,, usmála jsem se stylem *le provokace* . Petr jen zakroutil hlavou.,, No co s tebou mám dělat.,, oblékli jsme se a vyrazili. Na poslední chvilku jsme doběhli autobus a sedli si. Celou cestu jsem petra provokovala. Po chvilce prudění se šibalsky usmál a řekl,,jestli mě do doby než se vrátíme zvládneš neprovokovat tak ti něco koupím . ale když ne tak si na tebe něco vymyslím,, asi prvních pár vteřin jsem se zarazila a pak jen řekla.,,ehm.....tak dobře,tu sázku přijímám,,podali jsme si ruce a potvrdili sázku. ,,pojď vystupujeme ,, řekla jsem a rozešla se ke dveřím. Došli jsme do kina a sedli si.( MYSLÍM ŽE TENKRÁT JSME ŠLI NA GHÚLA. CHODÍM DO KINA ČASTO) na pravo ode mě seděla postarší blonďatá paní. Podívala se na mě,usmála se a řekla,,já jsem taková lekavá takže se nedivte kdybych řvala,, . ,,ehm....dobře,, řeknu a slušně se usměju.
.......
*trapná chvilka*
........
Celý film jsem na celý sál slyšela jen sebe. Ta paní ani jednou nezařvala. Když jsme vyšli ven ze sálu držela jsem se Petra celá vystrašená. ,,snad jsi se nebála,,zasmál se. ,,bylo to strašidelný....chudáci lidi....nejvíc je mi líto toho co zůstal v tý zemi,, řekla jsem vystrašeně. Petr se mi jen zasmál a šli jsme pomalu domů. Venku už byla tma takže sem se bála dvakrát tolik a ani jsem nemohla dojít od branky domů (což je asi 20 metrů)
........

Když jsme došli ke mě do pokoje okamžitě jsem lehla.naplácla jsem ksicht na polštář a ležela tak jak placka. Petr se na mě podíval a začal se smát,,co to děláš?takhle umřít nemůžeš ,, já se na něj zachmuřeně podívala,,ale můžu,,on jen protočil očima a šel si taky lehnout.

Druhý den

brzo ráno musel Petr odjet. Když mě objal tak jsem cítila jakoby mi spadl kámen se srdce. Jeho odjezdem zmizel i william.

Já vím asi jste čekali jiný konec ale takhle se to opravdu stalo. Ale věřte. Že další díly budou o něco živější