Zahrada duší

Část 2. Cesta

Druhý den se jelo do Proměnína. Všichni nasedli do auta a vyjeli z předzahrádky na nově postavenou silnici. Lenka byla jako asi jediná z rodiny unesená z jízdy přes les. Neustále se lepila na boční okno auta a zaujatě zírala na kmeny tyčící se z mechové peřinky. Ella si všimla Lenky, jak se nepřetržitě kochala lesem a vyrušila ji z jejího snění. "Len, co tam tak zajímavého vidíš?" "Já, já ti ani nevím." zasněně odpověděla Lenka. "Prostě mě to nějak k sobě táhne. Ta barva listů, tolik živočichů tolik..." při dokončení věty se zamyslela. "Tolik záhad." zamumlala si pro sebe. "No dobře..." odvětila Ella. Naštěstí cesta lesem už skončila a Lenka začala být zase normální. Ella se vrátila k rozepsané zprávě na mobilu a Lenka ke svému kreslení. Cestou míjely vesnice, rozlehlé dálnice, obrovské obchodní centra. Po dvou hodinách byli v rodné vesnici jejich babičky. Zastavily u obrovského starého domu, kde rodiče pana Prima bydleli. "Tedy, vypadá to tu strašidelně." podotkla Ella. "Ale prosím tě, snad se nebojíš nějakého domu. Navíc, bydlí tam tvoje babička. Babiččina domu se vážně bát nemusíš. Když se ho nebojí Lenka, která je o osm let mladší než ty, nevidím důvod, proč by ses ho měla bát." popošťouchla Ellu máma. "Asi... asi máš pravdu mami. Čeho bych se tam měla bát, že ano? Není to přece žádný strašidelný dům." "Tak se mi to líbí." povzbudivě pronesla máma. " A teď pojď. Po deseti letech to bude jiné seznamování." lehce se usmála. Pan Prim šel nejistě po schůdkách ke zvonku. V rozpacích stiskl zvonek. (ono to seznamování po deseti letech není žádná hračka). Po chvilce se zevnitř ozvaly hlasy. "Už jsou tu!", "Rychle! Pojďte!", "Pavel a jeho rodina je tu!", "Pohněte si!" Lenku a Ellu tento chaos trochu pobavil, jelikož věděly, že se mluví o nich. Posléze někdo otevřel dveře. Vysoká štíhlá postava s vlasy vyčesanými do drdolu. "Teto, strýčku!" Objala rodiče. "Jsem tak ráda, že jste tady."ta vysoká postava byla Ellyna sestřenice. Za ty léta se hodně změnila. Nela přišla k Elle. Její velké hnědé oči byly upřené na ni. "Ello. Vůbec bych tě nepoznala." Ella se začervenala. "Já tebe taky ne Nelo. Vypadáš... vypadáš tak pěkně." "Děkuji El. Ty taky vypadáš moc hezky." "Už se těším na vaši svatbu." pronesla Lenka nadšeně. "Jé ahoj, ty jsi Lenka?" "Ano, to jsem." pronesla hrdě sestřička. "Ach ty jsi roztomilá." Začala se Nela nad Lenkou rozplývat. "Tak pojďte dál. " pronesla Nela. "Kde je mamka? Teda tvoje babička." Zeptal se rozpačivě Nely táta. "S dědou šli něco koupit. Odpověděla s úsměvem Nela. "Mezitím si můžete dát palačinky co jsme udělali."