Dveře zaskřípaly a zavřely se za námi. Pokračovali jsme temnou chodbou, až jsme došli k vypínači. Rozsvítila se světla a najednou jsme viděli koleje, vozík plný ,,zlata" (určitě nebylo pravý) a různé staré nástroje, lampy atd.
Průvodkyně nám vše začala popisovat, říkat co kolik váží kdy se to používalo atd. Bylo to celkem zajímavý, ale většina z nás stejně nevnímala a prohlíželi si tmavé díry ve zdech, nebo malé krápníky co vysely ze stropu. Pak jsme šli dál, míjeli jsme i nějaké rudy nebo hluboké chodby směrem dolů kam odtékala všechna voda. Nakonec jsme došli do velké místnosti odkud šli asi další čtyři chodby.
Tam jsme se zastavili a průvodkyně spustila. ,,Zde se poprvé používala výbušnina k vytváření chodeb. Jednou zde zemřel rolník, který o výbuchu nevěděl a zavalili ho kameny. Duch toho rolníka zde prý starší do dnes. Taky se zde proto nechal udělat tento zvon jako varování před výbuchem." ,,Zvon?" řekl John. ,,Vždyť jsou to nějaký dvě tyče." ,,Nechtěli zde dělat nic složitého, takže vždy jenom párkrát udeřili tyčemi o sebe a to stačilo." odpověděla průvodkyně.
,,Vznikla zde jedna pověst, o které ani nevíme jak vznikla a jestli se něco takového opravdu stalo. Prý když zazvoníte na ten zvon třikrát za sebou, přijde duch toho rolníka jehož jméno ani neznáme a zabije vás . Pokud máte odvahu můžete to zkusit." ,,A už tu někdy někdo zemřel?" zeptal se William. ,,Ne" odpověděla průvodkyně ,,Ještě nikdy se totiž nikdo neodvážil."
Všichni byli zticha, až najednou ke zvonu přistoupil Fill. Popadl tyč a chystal se udeřit. ,,Nedělej to!" vykřikl Lucas.
