Utíkal jsem , co mi dech stačil. Neohlížel jsem,protože jsem věděl ,že by to byla chyba. Jen jsem slyšel ty hlasy za mnou. Chtěli mě chytit a ublížit mi. Naštěstí se stala jedna věc,která mě překvapila a pak jsem utekl,ale naháněli mě i tak.
Zabíjeli lidi za živa. Byl to hrozný pohled vidět něco tak hnusného. Naštěstí jsem rychle utekl.
,,Támhle je!" Uslyšel jsem křiknutí a přidal do běhu. Bylo to po dlouhé době ,co jsem běžel. Naposledy jsem běžel pře dvěma rokama. ,,Kde sakra ten parchant je?!" Běžel jsem ,co nejrychleji v před.
před útěkem:Probral jsem ze spánku, seděl jsem svázaný mezi jednou dívkou a jedním klukem. Měli jsme zavázaná ústa,aby jsme nemohli volat o pomoc.
Chodili kolem nás dva svalnatí chlapi. Snažil jsem se rozvázat si ruce,ale marně. Nešlo to,ale za zkoušku jsem nic nedal.
,,Hej šéfe..co s nimi máte v úmyslu?" zeptal se jeden chlap. Rozhlížel jsem se a snažil se najít jejich šéfa. Po chvíli jsem ho spatřil. Blonďaté vlasy,hubená postava,byl jako tyčka. Dotkneš se a zlomí se.
,,Tu holku odveďte dovnitř." Jeho hlas zněl zvláštně. Dívku odtáhly dovnitř. Zbyl jsem tu já a ten kluk.Svýma očima jsem pohlédl na něho. Byl vyděšený. Nedivím se mu.
Jejich šéf se podíval na nás dva. Začínal jsem mít ještě věčí strach než jsem měl, i když jsem byl hodně podělaný strachy.
Naklonil se ke mně. Cítil jsem , jak mi nabíhala husina. Rozvázal šátek ,kterým jsem měl zavázaná ústa. ,, Jak se jmenuješ?" Zašeptal mi do ucha.,,V-V-Vadim" Prohlédl si mě. ,, Vemte toho druhého kluka." Zvedl se o de mně a já si jen oddechl.
Chlapce,který seděl vedle mě, odtáhli kousek o de mně. Rychle jsem odvrátil pohled,když ho zabíjeli. Poslední slova hocha byli "prosím nezabíjejte mě" Slyšel jsem ten křik. Ubližovali mu před smrtí.
Ucítil jsem , jak mě někdo vytáhl nahoru ,ale dal mi ruku před pusu,abych nemohl křičet.,,Teď mě dobře poslouchej..rozvážu tě ,ale hned vypadneš..rozumíš?" Šeptal mi do ucha. ,,Ano" Šeptnul jsem a konečně ucítil volné ruce. Poslechl jsem dotyčného a utekl.
now:
Běžel jsem pěkně dlouho , ani jsem nevěděl kam. Snad se dostanu domů. Překvapilo mě,že ten jejich šéf mě pustil. Blonďák. Dal mi šanci na útěk. Úspěšně jsem také utekl.
Z ničeho nic jsem spatřil silnici. Zajásal jsem a běžel k ní. Žádné auto. To je snad schválně! Křičel jsem podvědomě.
Najednou jelo auto. Jako by ho někdo poslal pro mou záchranu. Zastavilo mi. ,, Co tu děláte tak pozdě večer?" Zeptala se slečna.rychle jsem si musel vymyslet lež.,,No..ehm..zabloudil jsem" Udýchaně jsem řekl.,,Jedete do Londýna?" Dívka kývla a ukázala na místo vedle sebe. Sedl jsem si a odjeli jsme. Díky bože.
Blonďák: Všichni toho klučinu hledali. Nemohl jsem ho zabít. Byl vystrašený , jako já tehdy. Dal jsem mu šanci přežít.
,,Pane nenašli jsme ho.." Kývl jsem.,,Co ,když to někomu řekne?"Řekl vystrašeně můj pomocník.,,Neřekne...bojí se.. a navíc , kdo by mu to věřil" Zasmál jsem se, tím pádem i oni.
Hodně se mě báli. Byl jsem schopný je i zabít. Popravdě jsem zabil už hodně lidí a nehodlám v tom přestávat.
Hi
První část na světě :DDD Názor? Mám vůbec pokračovat? Rozhodněte vy:)) Omluvám se za hrubky nejsem češtinář:D
