Sen, co já znám

Fredy, bratře...

Samuel žil nenáročný život, ne sice moc spokojený, ale měl kde bydlet, měl co jíst a do čeho se obléci. Byl to standardní typ flákavého stereotypního studenta střední školy, který mohl mít všechno na háku. Jednou se ale stala událost, která navždy změnila jeho život a na základě které se rozhodl vydat po střední dál do světa na vysokou školu.

Rodina se se Samem moc nepárala, otec jej bil a matka byla nešťastná pokaždé, když se otčím napil. Ano, správně, Samuel nemá otce, zemřel, když mu byly tři, takže si jej ani nepamatuje. Kvůli chování jeho otčíma se několikrát zastavil, přemýšleje o sebevraždě. Jediný, kdo jej natolik podržel a pozvedl byl Fredy Grean. Poznali se v skautském oddíle, začalo to povídáním o hrách, autech, později Fredy objevil zlomenost jinak silného Samuela a stali se z nich bratři na život a na smrt. Frederick je starší o šest let, možná i proto v něm našel Sam opravdového přítele, bratra a svým způsobem i otce.

Oba kluci postupně vyrostli z bytí dětmi, Fredyho se rodiče zřekli, vydědili jej a zavrhli když měl 21 let a ve stejné době Samova matka onemocněla na rakovinu. Fredy šel do armády, neměl už nic, kromě zlosti a bolesti ve svém srdci. Podporoval ale stále Sama, který zažíval neskutečné zklamání a stále se ptal 'proč? Bože proč?'...

Frederick Grean jednou schytal kulku na vojenské operaci ve válečné zóně. Po čtyřech dnech v nemocnici však vyjel opět do akce. Napsal tehdy dopis Samuelovi o věcech, které viděl během dvoudenního kómatu. V dopise stálo:

--

"Drahý bráško,

Dlouho jsem měl čas přemýšlet nad příšernou myšlenkou smrti a možná jsem si za života ze smrti příliš tropil žerty, ale teď jsem byl smrti blíž, než si hodlám připustit. Ve chvíli, co mě omráčila palčivá bolest pod pravým ramenem a já upadl do šoku, jsem viděl něco, co jsem nebyl schopen chápat. Neměl jsem v tu chvíli ani šajna, co vidím, ale zároveň jsem chápal vše... je to hodně zvláštní, přivádí mě to v totální údiv, neuvěřitelnou bázeň a strach...
Viděl jsem budoucnost, možná, sám si nejsem jist co to bylo. Viděl jsem obrazy dvou postav, které se zároveň přitahovali a zároveň odpuzovali. Stále však byli sobě blízko, protože to, co je přitahovalo, mělo větší sílu.

Nevím, jak dlouho jsem byl mimo, ale sen pokračoval až po dlouhé době. V tom byla postava ve tmě a kolem ní se to hemžilo smrtí a zlostí, to mi nahánělo husí kůži. Náhle však k té postavě šlo nějaké světlo ve tvaru ruky, toho se ta postava chytla. V tu chvíli se to, co se kolem ní hemžilo, vzdálilo a ta postava začala růst, byla větší a větší a sílila. Byla pak tak silná, že po těch věcech, co se kolem ní pohybovaly, mohla šlapat. Pořád se ale držela té ruky ze světla. Když se pustila, ztrácela velikost a okamžitě byla podlomena, podvedena, oklamána a zmatena a vzdalovala se od světelné ruky...

Nevím, co to znamená... napsal jsem to radši hned, jak jsem se probral ze šoku.

Čtu si to po sobě, je to zmatený a šílený, přiznávám, ale za dva týdny se vrátím, tak Ti to dovysvětlím.

Zatím se měj brácho!

Fredy"

--

Osm dní od propuštění z nemocnice, týden před koncem dvouleté služby na území válečné zóny, se přesunovali s kamarády z jednotky na ambasádu, kam bohužel už nedojeli. Jejich auto najelo na minu a tři z nich to nepřežili – řidič, spolujezdec a Frederick.