Láska nebo Nenávist (Justin Bieber)

18. kapitola

Nina

Přišla jsem domu a uviděla mamku. Skočila jsem ji okolo krku a začal brečet ještě víc. "Zlatíčko co se stalo?" Zeptala se mamka a hladila mě po zádech. "O-on...mě...on mě podvedl." Zavzlykala jsem a mamka mě objala pevněji. "Neplač zlatíčko, on si tvé slzy nezaslouží. Jediný kluk, kterému by měli patřit tvé slzy je tvůj syn. A to budou slzy štěstí. Jiný muž si tvé slzy nezaslouží." Hladila mě po zádech a utěšovala mě. Plakala jsem a nemohla slzy zastavit. "Pojď zlato, vezmeme si zmrzlinu zalezeme si do postele a budeme koukat na filmy a řvát na kluky ve filmech jak lžou ano." Řekla a já přikývla. Mamka vyndala z mrazáku čokoládovou, vanilkovou, jahodovou a karamelovou zmrzlinu. "Jakou si dáš?" Zeptala se.

"Čokoládovou." Řekla jsem a pokusila se usmát, ale vznikla z toho divná grimasa. Mamka jen přikývla a vzala ze šuplíku dvě lžíce a vydali jsme se spolu do pokoje. Lehla jsem si na postel a mamka nastavila seznam filmů tak aby se přehrávali za sebou a ani jedna z nás nemusela vylézat z postele. Na obrazovce se mihl název filmu Love, Rosie. Miluju ten film.

Leželi jsme s mamkou a sledovali film. Začal mi zvonit nelefon. Justin. Blikalo na dislpleyi. Típla jsem mu to. Po chvíli mi pípla zpráva. Zase od Justina. Nereagovala jsem na ni. Když mi volal už asi po stý vypla jsem mobil a hodila s ním zeď. Ano rozbil se, ale to je jedno. Prostě s ním nechci mluvit ani ho vidět. Zbytek dne jsme se s mamkou koukali na filmy, jedli zmrzlinu a brečeli. Tolik mě zničil. Milovala jsem ho a on mě podvedl. Nevím jestli mu to dokážu někdy odpustit. Nejspíš ne. Nejspíš nikdy. Nenávidím ho. A část mě ho pořád ještě miluje. Musím se té části zbavit. Nechci s nim mít nic společného. Už nikdy ho nechci vidět. Ale jsem si tím jistá? Ne nejsem. Ale zamopenu na něj. Koukali jsme na další film a někdo zazvonil. Seběhla jsem schody a koukla se kukátkem. Byl tam Ryan, Chaz a Fredo. Otevřela jsem dveře a všichni mě mezi dveřmi objali. Objala jsem je zpátky a snažila se zadržet slzy, ale nepodařilo se mi to a slzy se mi začali hrnout po tvářích. Kluci se odtáhli a šli si sednout do obýváku. Zašla jsem do pokoje a řekla mamce že přišli kluci. Ona jen přikývla a šla spát. Seběhla jsem dolu.
"Volal jsem Tess. Za deset minut tu bude." Oznámil mi Ryan a já přikývla. Sedla jsem si vedle Chaz a on mě objal. "Jsi v pohodě?" Zeptal se.

"Jo jasně, jen ho už nikdy nechci vidět." Řekla jsem a trochu se usmála. "Hele kluci, nemohl by některý z vás zajet do obchodu a koupit mi nový mobil?" Zeptala jsem se a oni na mě hodili nechápavý výraz. "Vždyť máš mobil ne?" Zeptal se Fredo. "No vlastně, měla jsem mobil. Justin pořád otravoval tak jsem s ním třískla o zeď." Zasmála jsem se. Oni přikývli. Někdo zazvonil. "To bude Tess" vypískla jsem a šla otevřít. Úsměv mi zamrzl na tváři když ve dveřích nestála Tess. Byl tam Justin.

"Zlato nech mě po prosím vysvětlit." Chtěl mě chitit za ruku, ale ucukla jsem. "Justine prosím odejdi." Řekla jsem a chtěla zavřít dveře, ale strčil tam nohu. "Nino prosím. Byl jsem opilý a nevěděl jsem co dělám." "Odejdi Justine." Žadonila jsem. "Hej co tu děl..." řekl Fredo když se šel podívat kde jsme. "Justine, na něčem jsme se domluvili. Neměl si sem chodit." Mluvil na něj Fredo klidným hlasem. "Justine jdi. Prosím." Řekla jsem a už jsem nedokázala zastavit slzy. "Neodejdu dokud si se mnou nepromluvíš." Vyprskl.

"Nechci s tebou mluvit. Nechci tě vidět. Nechci o tobě ani slyšet. Milovala jsem tě, ale ty mě nikdy. Jediný o co ti šlo bylo dostat mě do postele. A povedlo se ti to. Zlomil jsi mě. Dokázal jsi mi 'rozehřát' moje srdce. Byl si jediný komu se to povedlo. A tohle mám za to. Nenávidím tě Bieber. Nechci tě už nikdy vidět. Nechoď za mnou. Nekontaktuj mě. Nepřibližuj se ke mě. Nemluv na mě. Nenádivím tě a vždy to tak bude. A teď prosím odejdi." Dokončila jsem svůj monolog.

"A-ale..." zakoktal se ale přerušila jsem ho. "Žádný ale. Prostě odejdi." Řekla jsem a všimla si jak zadržuje slzy. "Justine, asi bys měl vážně odejít." Řekl Chaz a Justin jen přikývl a odešel. "Jsi v pohodě N?" Zeptal se Ryan. "No jak se to vezme." Odpověděla jsem.

"Byla pravda to co jsi mu řekla?" Zeptal se Fredo, který jediný to slyšel. "Ne, alespoň z poloviny ne. Sice ho nenávidím, ale pořád ho miluju. Ale prostě tohle mu nemůžu nikdy odpustit." Řekla jsem popravdě a usmála se.