"No tak! Marilyn! Neusínej! Nesmíš usnout!" Křičím na ni. Ona se jen unaveně usměje."Alexandře...jsem...jsem strašně unavená..." řekne vyčerpaně. Mou duši pomalu pohlcuje smutek tak silný, že to rve mé srdce na kusy. Život bez ní mi přijde nemožný... "Podívá se na ženu, která v náručí držela maličké stvoření zabalené do deky a pak zpět na mě. "Alexandře...postarej se o ni...postarej se o Arteriu dobře..chraň ji jako oko v hlavě...hlavně....ať jí nikdo....neublíží." Poslední slovo sotva zašeptala. Potom už jen zavřela oči a usnula...navždy... Po tváři mi ztekla jedna jediná slza. Nejsem schopen jediného slova...je pryč. Žal mě natolik ochromil, že jsem si ani neuvědomil, že tu nejsme sami. Porodní bába která asistovala u porodu mé ženy ke mě přišla a podala mi ten bílý raneček. V té dece byla zabalená nádherná holčička, která spala. Vypadala jako její matka. Usmál jsem se. Moje Marilyn by měla radost. "Najdi nějakou kojnou a přiveď ji do hradu." Přikázal jsem jedné ze služek. Holčička se troško zavrtěla a po chvilce otevřela oči. Byla zvláštní...v jejích fialových očích bylo spoustu poskakujících jiskřiček a zračila se v nich moudrost starých lidí...byla vyjímečná...parkrát na mě zamrkala. Vůbec nekřičela...ani hbed po tom, co vyšla z matčineho lůna.
Náhle do místnosti vešlo několik lidí. 4 z nich přišli k mé ženě aby ji odneali a připravili na pohřeb a 2 služky si přebrali Arteriu.
Už teď vím že pro její bezpečí a spokojenost budu schopen čehokoliv...pokud si to bude situace vyžadovat...budu zabíjet...mučit...cokoliv! Jen aby moje holčička byla v bezpečí...
ČTEŠ
Arteria
ФанфикAmnesia: Pád do temnoty...příběh plný hrůzy, zrady a zla...ale...co když to celé bylo jinak? Co když Alexandr a jeho příšerky ve skutečnosti vůbec neměli zlé úmysly? Arteria je Alexandrova jediná dcera a on by pro ni udělal první poslední. Už od je...
