My Angry Boy [Punk Harry Styles]

4) Over Again

No nevím, jestli to nebudete číst, tak to asi smažu -_- Jestli tu nebude jeden jediný koment, nepíšu dál! -_-

Cassandra:
Pořád na něho musím myslet, i když nechci.
Je takový, no sexy, ale zároveň i tak strašně odpuzující. Někdy je nevrlý, někdy hnusný, ale spíše bych řekla, že je takový nestálý.
Nevydrží na jednom místě ani minutu, což jsem si mohla ověřit, když jsem byla s ním v kanceláři jeho otce. Proboha je to syn významné osoby ve městě a on řekne i ironií v hlase, že je to úplně "dokonalý tatík".
Ale možná to bude tím, že ho neznám...

Poprvé pohled Harryho! Tak co nám řekne? :)
Harry:
Sotva jsem vypadl z té zkurvené kanceláře, byl jsem zase myšlenkama u ní.
Snažil jsem se ty myšlenky zaplašit, ale ony se vždy vrátily. A proto jsem byl jakoby mimo provoz, když mě Zayn vezl do klubu Bad Memory. Název sám o sobě vypovídal, že je to místo plné šílených lidí, kteří chtěli utéct před realitou. Místo plné štětek, chtějící a dychtící jen po jednom. Po sexu...
Teda ne že bych proti němu měl, ale teď jsem na něj neměl chuť. Natož na ty štětky, které ti ještě dají vybrat, co všechno s nimi můžeš provýst. "No tak, co je, de se snad, nebo tě tam mám odnýst?" rozesmál se Zayn. Měl jsem dojem, že už něco pil, ale ten sráč mi to zatajil, když jsem se ho na to ptal.
Nechtěl jsem vyvolat hádku, přijel jsem si sem něco užít a ne se hádat. Škubnul jsem sebou, když mě vzal Zayn za rameno. Sebevědomě jsem vešel do klubu.
Sotva jsem vstoupil obklopila mě skupina holek. "Ahojky, jak pak se jmenuješ cukroušku?" zeptala se mě nějaká bloncka.
"Co je ti do toho?" zeptal jsem se jí.
"Myslím, že hodně." zavrněla. "Co třeba si trochu užít?" "Sorry kotě, ale dneska nemám náladu." zamumlal jsem. "Ale no táák," začala mě přemlouvat. "Čemu jsi kurva nerozuměla? Řekl jsem ne a tím to končí!" zařval jsem na ni a ona okamžitě zalezla. Měl jsem toho tady akorát dost.
Rozhodl jsem se, že půjdu ke Cassandře, shodou okolností bydlela asi dva bloky tady odsud. Když vypisovala do smlouvy kontaktní údaje, zapsala tam i adresu, kterou jsem si zapamatoval.

Cassandra Parker
Hungary Street 27/67,
London
Zaklepal jsem na dveře uvedené adresy. Otevřela Cassandra. S vlasami v turbanu a županem vypadala tak sexy. "Ahoj Cass," řekl jsem a ona chtěla zavřít dveře, v čímž jsem jí zabránil tak, že jsem dal do dveří nohu a dveře jsem otevřel dokořán.
Zděšeně ustoupila do rohu chodby.
Sotva jsem se k ní přiblížil, schoulila se do klubíčka a zašeptala: "Ne prosím, nebij mě.
Nech mě být." Podivil jsem se jejím slovům.
Zůstal jsem omráčeně stát. Tiše jde zavřel opatrně dveře, ale pohledem jsem stále byl na ní. "Cassie, já... Co tě to napadlo, já tě nepřišel bít, já .... Si chci s tebou promluvit." řekl jsem na svůj nezvyk tiše. Ona se natiskla ještě víc na stěnu jako by ji měla ochránit. Zřejmě byl ze mě cítit alkohol a myslela si, že jsem ožralý.
"Cassie, neboj se mě, já nejsem ožralý vážně." řekl jsem, když jsem spatřil její výraz obličeje. Trochu se uklidnila, ale pak se rychle zvedla a běžela do vedlejší místnosti.
Sundal jsem si boty a běžel za ní. Našel jsem ji, jak pláče a sedí na pohovce. Tiše jsem si přisedl k ní. "Cassie..." řekl jsem a objal ji.
Cukla sebou a stáhla se. Bála se mě, a to mě ani nevím proč drtilo. Nikdy jsem nic podobného nezažil. "Cassie, prosím uklidni se. Já ti nic neudělám. Prosím věř mi." dodal jsem. Kurňa já někdy prosím?
Trochu se uvolnila a strach v jejích očích se změnil na smutek. Objal jsem ji znova. Tentokrát se nevzpírala. "A teď mi řekni co se stalo."

:') 634 words!