Byla jsem na mamku docela naštvaná. Mohla mi to říct dřív, že pojedeme domů až za rok. Už chci za Lukem. Byl přece jen můj jediný a nejlepší kamarád." Taro!" zavolala náhle máma. "Volala jsem panu řediteli Surrelovi a říkal, že by tě do školy mohl vzít už zítra!" "Mami jaks mi to mohla udělat!" odsekla jsem mamce. "Máš ještě dnešek na koupení potřeb." bránila se máma. "Mě nezajímají blbý potřeby, ale to, že tam nikoho neznám a a prostě všechno!" zabouchla jsem za sebou dveře od koupelny a začala jsem brečet. Za chvíli někdo zaklepal na dveře se slovy:" Otevři mi prosím ty dveře. Ignorovala jsem to a pustila jsem vodu na signál, aby šla mamka pryč, že ji nechci poslouchat. Zabralo to, odešla. Byla jsem hrozně rozčílená a proto jsem vzala svůj iphone a třískla jsem s ním o zem. Jak je všeobecně známo, iphone se rozbil na tisíce střepů. Běžela jsem k němu, ale obrazovka byla celá vypadaná a střepy se válely všude po podlaze. "Co mám dělat?!" pomyslela jsem si. V tu chvíli jsem byla tak rozrušená, že jsem se zhroutila.
TADÁ!!! Po sto miliardy letech další kapitola! Trochu napínavý konec, ale další díl to určitě z
spraví. Napište co si myslíte. Jak to bude dál, nebo jak byste to chtěli?
Moooc díky předem a ahoj!
Domča333
