Zatraceně divnej případ (Supernatural CZ FF)

II.

Oblečení mu nesedělo. Všechno bylo moc těsné nebo naopak volné.

Ne, že by to Deana mohlo zastavit.

Mnohem víc ho hnětlo, že mu ta mrcha kromě oblečení nenechala vůbec nic. Peníze, veškeré doklady, telefon. Dokonce sebrala i přívěsek, bez kterého by se byl cítil ještě nejistěji, kdyby to v současné situaci šlo.

Jakmile si byl jistý, že se může bezpečně vzdálit od koupelny, naposledy se rozhlédl po pokoji. Když ani tentokrát neobjevil nic, co by mu mohlo pomoci, vyrazil ze dveří. Snažil se našlapovat tiše. Nenápadně odsud vypadnout a pak řešit, co dál. Jenže nohy mu v botách kloktaly.

Před recepcí, místo aby se kolem proplížil, sebou málem práskl na podlahu.

Nad pultem vykoukla holá hlava postaršího muže s brýlemi: „Pardon, vás si nepamatuju, že bych zapisoval, slečno."

Při tom oslovení sebou Dean trhl - drzost, výzva k bitce! Podařilo se mu ale nasadit úsměv. „Hned vypadnu," prohlásil. „Vůbec si mě nevšímejte."

Jenže mužík se už zvedal ze židle a rychleji, než by se od něj dalo čekat, se přesunul před pult. Zablokoval Deanovi cestu ke dveřím.

„Pomalu, slečinko," mumlal. Oči za skly brýlí měl podivně lesklé, nepřítomné. Nasál vzduch jako větřící ohař. „Co takhle trocha teplé kávy po ránu, možná něco víc, co říkáš, kočičko..."

Ou, slizký!

„Zařaď tam zpátečku, kámo," křikl Dean a couvl, než ho recepční stačil chytit za paži. Pokusil se kolem něj proklouznout k východu.

Mužík měl však ruce jako chapadla chobotnice. A Dean zase handicap v podobě změněného těžiště a příliš velkých bot. Než se nadál, recepční mu funěl do ucha a přitahoval si ho k sobě.

„Kurvadrát!" zaklel. Vší silou od sebe mužíka odstrčil. Načež se zapotácel a sám skončil na zadku. Košile se rozhalila a ukázala poklady, na které by se za jiných okolností díval moc rád.

„Muá," udělal recepční. Natáhl se po Deanovi, brýle nakřivo a slinu v koutku úst. Hotová zombie.

„Ah, do hajzlu," sykl Dean. Vyhrabal se na nohy a konečně odtud utekl.

Snad ještě nikdy nikdo nebyl tak šťastný, že je na nohou před svítáním. Deanovi to umožnilo vyhýbat se lidem. Kdyby mu nestačila čerstvá zkušenost s recepčním, pak po setkání se dvěma náhodnými chodci, z nichž jeden byl vetchý stařík, venčící pinče, a druhý strhaně působící kluk, si udělal určitou představu, jak na něj teď budou reagovat jedinci mužského pohlaví.

Nic příjemného.

Naštěstí mu nezabralo dlouho „vypůjčit" si auto. A dojet v ranním provozu k baru Cherry Pies pak bylo dílem dvaceti minut.

Zkontrolovat, že na parkovišti nestojí Impala, dvě vteřiny.

Zjistit, že bar je zamčený, tři minuty.

Nadávat a marně kopat do dveří, minuta a půl.

Přesunout se kradeným autem k motelu, další půl hodina.

A ani tady Impalu nenašel. Což znamenalo, že Sam je kdoví kde. Zpovzdálí zkontroloval recepci. Zaklel, když zjistit, že za pultem sedí chlap. Mohl zapomenout na to, že by si odtud zavolal. Teď jedině najít automat... a nějaké drobné.

Změřil si svůj odraz v nejbližší prosklené ploše. Vypadal jako topmodelka po náročném flámu. Natočil se bokem. Uznale přikývl. Tělo dobré, ale zevnějšek by potřeboval údržbu...