Labyrint - Fanfiction CZ - The golden trio

2. kapitola - komplet

Tak už jedu!! Snažím se to napsat rychle, nějak během dne. Udělala jsem i video, tak kdybyste chtěli, tak se mrkněte. ;) Mám vás moc ráda a děkuji moc za přečtení a votes <3 btw.kdo máte instagram, mžeme dát f4f - jmenuju se tam the.maze.runner.wckd :-) Tady to je: :-) Vím, že je to pořád celkem krátké, ale já nikdy netuším, kolik slov má mít kapitola:D a byla bych ráda i za nějaký ten komentář :3 :D ale nemusíte..:D

Ten kluk je divný. To jídlo je vážně dobré, musím Pánvičku pochválit. Docela jsem se bála toho, kde se ocitnu, ale nakonec to tady není až tak špatné. Chuck se mě najednou zeptal „Už víš, kde budeš spát?". Všichni jsme se na něho podívali, ale nikdo neopověděl. Tom na mě odvrátil pohled a promluvil „ Teprve ji to tady Newt přidělí" a pokračoval v jídle. Newt ho zabíjel pohledem. Co to jako bylo? Alby se tam začal potichu smát a něco to zašeptal chlapcovi vedle něho, ten se k smíchu přidal. Byli to celkem milí kluci. Thomas dojedl a odešel, nic neřekl, prostě se sebral a odešel. „Asi žárlí" pronesl náš malý Chuck, začínala jsem mít toho chlapce ráda, přišel mi vtipný. Darovala jsem mu pohled, který říkal A NA CO ASI. „Už je pozdě, ukážu ti místo, kde budeš spát" usmál se na mě Newt a vstal. Následovala jsem ho. Dovedl mě do nějaké místnosti „Tady spí ti, co se bojí spát pod širákem" takže mi došlo, že většina spí právě venku. „Ehm, a můžu s vámi?" zeptala jsem se nesměle. „Co s námi?" zasmál se. „Blbečku, spát" řekla jsem. „Spát s námi jo?" zasmál se ještě víc. Bože to je blbec. Začala jsem se smát s ním, jelikož mi to přišlo taky vtipný. „Jo, přesně po tom toužím" dořekla jsem. „To je sice pěkný, ale .." nevěděl, co má říct. Podívala jsem se na něho se záchvatem smíchu. „To je jedno" pověděl. „Takže můžu?" zeptala jsem se znova. To pako se zase začalo smát „Tak když po tom tak toužíš tak ti to dovolím". „Pako" odvětila jsem. On jenom udělal uražený pohled. „A kdo všechno spí pod širákem?" otázala jsem se, ale už vážně. Jemu to asi moc vážné nepřišlo, protože se pořád mál jako idiot. „No..všichni, kromě Chucka, Thomase, Gallyho, Adama." pokračoval, ale to jsem ho nevnímala, jelikož mi v hlavě uvízlo jméno Thomas. Kam asi šel? Vypadal celkem zklamaně. „Hej, vnímáš mě?" zamával mi rukou před obličejem. Přikývla jsem, ale byla jsem duchem nepřítomná. „No jo jasně." Řekl vážně. Podívala jsem se na něho a nevypadal, že by mu bylo do smíchu. „Každopádně, spi,kde chceš, ale řekni mi to, mám věci na venek, takže pak za mnou skoč, budu venku, tam kde jsem ti říkal" rozešel se ke dveřím. „Co? Kde- kde budeš?" byla jsem zmatená. „Joo tak ty si mě nevnímala, jsem si myslel, že si ze mě střílíš a ignoruješ" řekl zase trochu pobaveně. „Haha, tak kde budeš?". „Tam kde ostatní " rozešel se zase ke mně, jelikož byl o hodně vyšší, musela jsem zvednou hlavu, abych mu viděla do obličeje „Můžeš jít s námi" řekl a podíval se mi do očí. Jeho pohled byl tak nevinný a tak roztomilý. Přikývla jsem. Vzal mě okolo ramen a ukázal na dveře „Tam". Pustil mě a rozešli jsme se spolu na to místo, když dveře otevřel, uviděla jsem, že už všichni seděli kolem ohně. Šla jsem za Newtem a sedla si vedle něho. Všichni na nás zírali. Každý se tam s každým bavil a byl nějaký program. Mohlo nás tam být nějak okolo 50 – 60. Očima jsem hledala Thomase, seděl tam vedle Chucku a Pánvičky. Když se naše pohledy setkaly, usmála jsem se, ale on ho jen odvrátil. Newt se ke mně nahnul, aby zašeptal „Už víš, kde budeš spát?" „Radši dneska uvnitř, nechci riskovat, přece je to jen první noc. Už radši půjdu". Vstala jsem a slyšela jsem jak Newt zašeptal „doprovodím tě". Šli jsme spolu „Víš,mám pár otázek na tohle místo" zaváhala jsem. „Zítra ti na všechno odpovím, budeš už vědět i své jméno a provedeme tě tady společně s Tommym" usmál se a ukázal na postel. Lehla jsem si a on si sedl vedle mé postele. Cítila jsem se s ním v bezpečí. „Dobrou noc, a kdyby něco, nezapomeň, spím hned vedle venku" zvedl se a šel směrem ke dveřím. „Počkej" zvolala jsem na něho. Otočil se a rozešel se ke mně. „Ano?" řekl potichu, šlo vidět, že je taky unavený. „Zůstaň tady prosím ještě chvíli" řekla jsem smutným hlasem. On se jen usmál. Seděl tam u mojí postele a povídali jsme si. V tom se otevřely dveře a vešel Thomas. „Tak já radši půjdu" zašeptal mi Newt do ucha. Otočil se a zakřičel „Dobrou". Na Toma se usmál, pozdravil, popřál taky dobrou noc a něco zašeptal, to už jsem ale neslyšela. Usmáli se na sebe a poklepali si na záda. Newt odešel a Tom si lehl na zem kousek od mojí postele. Dorazili i ostatní, všichni si postupně lehli. „Dobrou" řekl Thomas a otočil se na mě. Vypadalo, že mi chce něco říct.