Dirty Game

Část třetí

V minulém díle - Doufám,že si mě nevšímá,protože jsem musel vypadat až moc komicky. Konečně se otevřeli dveře a já ho nenechal ani projít,rychle jsem vylezl a podrbal se na mých černých vlasech. Bylo mi hrozně a já si mohl konečně vklidu oddechnout
....

Tenhle výtah je starej, zrezlej a nikdo ho nemá rád. Nechápu, proč vlezl zrovna sem, když jsou tu další 2 a jsou nový, dokonce s hudbou a místo tlačítek je tam velká interaktivní obrazovka, kde ty tlačítka zobrazena jsou. No nic. Vylezl jsem z výtahu a šel ke dveřím. Vylezl jsem na sluníčko a hned jsem kýchnul. Nenávidim, když si kýchnu, protože kýchám jako kotě. Když se to stane někde s rodinou, sestra chytí záchvat smíchu a máma se začne rozplývat. Táta většinou nadává, že mám kýchat jako chlap, tak ať si to zkusí.

Jen co jsem se vydýchával tamten šel k hlavním dveřím a vyšel.Hned co ho osvítilo slunce si kýchnul. Kýchnul si tak nepopsatelně. Ani nevím,co mi to připomínalo,ale bylo to hustě rozkošný. Na rtech mi pohrával úsměv a já ihned zapomněl na strach z výtahu,kterým jsem si teď procházel. Vyšel jsem za ním a rozhlídl se. I když foukal děsně ledový vítr,svítilo slunce až moc teplým zářením. Škoda,že jsem si nevzal sluneční brýle. Jelikož jsem někdy fakt pako,tak jsem zvedl pohled přímo do paprsků a zamžoural. Nějak jsem se objevil ve tmě. Tedy aspoň oči mě o tom přesvědčovali. Po chvíli se mi obraz vracel do normálu a já koukl na Reie a kývl,že můžem jít.

Ten chytrák se koukl přímo do slunce. 'Tam se radši nedívej, vypálí ti to oční buňky a ty už se neobnovují" neodpustil jsem si nějakou geniální poznámku. Snad sem ho nějak neodradil. Rozešel jsem se směrem kavárna. Vlastně jsem mu ji mohl ukázat, když jsme byli na tom balkóně, tam byla dokonale vidět. Prodrali jsme se davem lidí co šli proti nám a zalezli dovnitř kavárny. Zacinkal zvoneček a já vybral svůj oblíbený stůl u okna, kde byl skvělí výhled na zalesněný park. Sedl si naproti mě a já mu podal jídelní lístek. Chodím sem často, takže to znám nazpaměť.

Řekl sice něco z biologie,ale to mi bylo jedno. Měl pravdu a já jsem blbec. "Jo jo" pomalu jsem šel za ním a snažil si zapamatovat cestu aspoň zatím sem. Rozhlížel jsem se a sledoval obchůdky. Sice všude bylo moc lidí,ale s mojí výškou jsem viděl aspoň to,co jsem chtěl,tedy názvy obchůdků. Koutkem oka jsem zahlídl tržnici. Někdy se tam jistě vydám. Vešli jsme do kavárny,kde zacinkal zvoneček a já následoval Reie až ke stolku,nejspíš to místo tam měl již vyseděný,protože šel tak jistě jen tam a to všude kolem bylo místo. Sedl jsem si naproti němu a rozhlídl se. On mi podal lístek,vzal jsem si to a vděčně jsem se pousmál. Pomalu jsem četl menu. Wow! Tolik výběru. Ale chuť mám na vše,což mi vadí..jentak si nevyberu. Koukl jsem posmutněle na něj.

"Stalo se něco? Na co takovej pohled" sundal jsem si brýle a promnul si oko. "Řeknu ti tajemství..když jsem někde poprvé a mám si objednat něco k jídlu a mám chuť ledatak na všechno..lehce zpanikařím"Zase jsem si je nandal a sledoval ho. Zmateně listoval v jídelním lístku, pravděpodobně se mu nic nelíbilo, nebo neměl chuť. "Nemáš rád sladké?" řekl jsem pochmuřile. Jak někdo může nemít rád sladký.

"Sladké? Miluju sladké,jen z tohohle výběru nevím,co si dát." Oddechl jsem a koukl se mu do očí. Jak jsem řekl,panikařím. "Co si dáš ty?" Měl jsem strach,že každou chvilkou přijde někdo s otázkou 'co si dáte?' A já nebudu mít nic vybranýho. Pokusil jsem se tedy zeptat Reie,třeba se mi trefí do chuti a já budu rád za to,že budu vědět. Plànoval jsem se ho pak zeptat na otázky o něm. Pokud vím..jen on se ptal mě. Tak to pak nějak využiju a zjistím si vše potřebné.

"J..já? No, asi.." zamyslel jsem se a začal si šeptem přeříkávat celý jídelní lístek. Netrvalo to ani minutu a já měl vybráno. "Dám si kaši s řízkem, to tu mají dobrý" uculil jsem se a okem zahlédl, že se k nám blíží ta pěkná číšnice. Už jsem několikrát chtěl její číslo, jenže se vykroutila tak jsem to vzdal a už o ní nemám zájem. Zase jsem se koukl na něj a čekal, co si vybere.