Ahojky, zrovna se chystáte číst moji novou povídku. Doufám, že vás netrefí infarkt z mých pravopisných chyb. Jinak se bavte.
Doktorův sen:
Stáli jsme spolu na pláži. Vítr nám cuchal vlasy a vlny jím pohaněné mířili k nám. Ty vlny nebyly velké ale i tak se na nich tvořila pěna.
Byla cítit slaná vůně moře, slunce zapadalo a my jsme sledovali jeho průběh.
Držel jsem ji náručí a představoval si, jaké by to bylo kdybych ji tenkrát nemusel na téhle pláži nechat.
,,Nepřijde ti to vtipné? " usmívala se. ,, Proč" nechápal jsem. ,,Protože tohle není skutečné. Pořád sám sobě nalháváš, že jsi se přes to přenesl. Tak mi vysvětli, proč se ti o mně často zdá? " otočila se a darovala mi smutný pohled.
Chtěl jsem jí odpovědět, jenže to bych nesměl zahlédnout černý stín nahoře na útesu po pravé straně.
Najednou vše potemnělo. Slunce už zapadlo a z vítru se stala vichřice.
Nademnou se odnikud objevil mrak černý jako bota a ona zmizela.
,, Rose, Rose! " křičel jsem marně a můj hlas selhával. Začal jsem ztrácet rovnováhu. Potom vše ztmavlo úplně a moje oči viděli jen tmu.
Doktorův pohled:
Probudil jsem se celý zpocený a vystrašený...
Tak pro začátek trochu kratší ale slibuju, že příště už bude delší. Do komentářů mi pište připomínky co bych měla změnit. Zatím čus.
