Nejsem na prodej

II.

Do dveří vstupují dva muži. No, nevím, vypadají spíš jako dvě gorily. Za nimi se objeví muž v laboratorním plášti stejné barvy jako prostěradlo. Muž ke mně přistupuje a já se snažím zachovat chladnou hlavu. Hlavně se teď potřebuju napít. V ústech mám vyprahlo jako v poušti. Otevřu pusu, ale nevydám ani hlásku. Bolí to. Muž v plášti mě hodnou chvíli pozoruje až nakonec prohlásí něco, co mě aspoň trošku uspokojí.

,,Hlídejte ji. Donesu vodu a něco k jídlu." Otočí se a odejde, plášť z a ním jen vlaje. Díky bohu. Gorily se na mě upřeně koukají a nic neříkají. Ani pohyb. Zajímalo by mě, jestli umí něco udělat bez rozkazu. Začnu se na ně šklebit.

,,Co to jako děláš? Chceš facku?" oboří se na mě ten větší. Zavrtím hlavou jakože ne a dál se věnuju zírání do stěny. Kdy už tady bude ta voda?