S velkou nechutí si přetahuju tričko přes hlavu a pokládám si ho co nejblíž k sobě. Doktor mě položí na záda a začne mi prohmatávat břicho. Asi po pěti minutách toho nechá. Všímám si gorily se sklenicí vody v ruce. Toužebně se na ni zadívám, ale stále je moc daleko ode mně. No co se dá dělat. S námahou se zvednu a doklopýtám ke dveřím.
,,Děkuji pěkně!" naštvaně přebírám sklenici a třemi loky ji vyprazdňuji. Doktor se usměje a něco si napíše do papíru.
,,Od teď nemáš jméno. Jsi jen číslo. Jsi 86. Tvůj program začne zítra. Uvidíme na co se budeš hodit." prohlásí a i s gorilami odejde. Cože?
ČTEŠ
Nejsem na prodej
HorrorJaké to asi je probudit se v tmavé místnosti na zkrvavené matraci? Na trhu s bílým masem není nic nemožné...