III.

242 9 0
                                    

Dveře se rozrazí a dovnitř vchází ten doktor se sklenicí vody. Jen. Jednou. Malou. Sklenicí. To mi teda rozhodně stačit nebude. No nevadí, co s tím nadělám. Aspoň něco. Rozepíná mi kazajku a já se z ní hned s námahou vyprošťuji. Sklenici vypiju na dva loky a má žízeň tak konečně trochu ustupuje.

,,Ještě." žadoním. Doktor kývne na jednu z goril, která po sléze odejde. Snad pro vodu. Podívám se na své oblečení. Je špinavé, roztrhane a na několika místech od krve. Trošku se mi vrací zdravý rozum a začínám si tak uvědomovat, že bych tady být neměla.

,,Sundej si tričko." přikáže mi doktor.

,,No tak to ani náhodou!" vykřiknu a pokouším se odplazit co nejdál. Bylo by se mi to i povedlo, kdyby každý pohyb tak moc nebolel.

,,Dělej, musím tě prohlédnout. Mimochodem, žádná prohlídka, rovná se žádná voda. A když to nepůjde po dobrým, tak to půjde po zlým holčičko."

Nejsem na prodejKde žijí příběhy. Začni objevovat