Snowflake [pozastaveno]

2. kapitola

K obědu jsem měla smetanové lasagne, které patří mezi mamčiny speciality. Nejlepší jsou s vekou namazanou nadýchaným bylinkovým máslem.
Vytáčím číslo mojí nejlepší kámošky Laury:
Tůt, tůt, tůt... ,,Halo?"
,,Ahoj Lauro nechceš k nám? Uděláme spolu ten úkol z biologie."
,,Tak fajn, za 15minut jsem u tebe.. Ahoj"
,,Čau"
Zavěsím hovor a jdu si připravit laborku, která mě vůbec nebaví. Ještě že je tu Laura, chodící učebnice biologie.

Vejdu do svého útulného pokoje, který je natřený na zeleno. Skříň na oblečení, na poličce nad postelí fotky s kamarádkami a rodinou a plakáty. Asi si říkáte: to je pokoj normální puberťačky?, ale mýlíte se. Pokoji vévodí velké terárium pro chameleony.
,,Ahoj Tazzi! Jakpak ses dneska měl?" A sednu si před terárko.
Odpovědí je mi takový divný skřek, který zřejmě bere jako ,,Ahoj, měl jsem se jako vždycky, čekám až mi přineseš jídlo."
Když ho zpozoruju, změní svou obvyklou zelenou barvu na hnědou se žlutými a modrými proužky. Vyhřívá se na větvi v blízkosti své rozsvícené lampy. Sáhnu pod terárko, vyndám krabičku s potvorama, co jsem koupila ve zverimexu, dva cvrčky vyndám a položím je na dno terárka. Už jsem si dávno zvykla, že po nich do čtvrt hoďky nezbude ani památky.

Ještě chvíli pozoruji Tazza, pak se zvednu a zamířím do kuchyně. Natočím si sklenici vody, opřu se o linku a malými doušky vodu vypiju. Najednou se ozve zvonek u hlavního vchodu našeho rodinného domu. Za dveřmi na mě čeká Laura.
,,Ahoj" pozdraví mě.
Ještě než jí pozdravím, stihne to za mě udělat mamka.
,,Ahoj Lauro, jak se máš?" zeptá se jí s vřelým úsměvem na tváři.
,,Jé, dobrý den paní McMarry, právě jsem přišla udělat se Snow úkoly."
,,Pojď dál, dem ke mě do pokoje." prohodím, abych utla rozhovor.
Když jsme nahoře, Laura vypískne ,,Víš co se mi stalo?"
...pokračování příště...

No jo, no, další díl je na světě! Pomalu mi docházejí nápady, mám pokračovat?
Jinak děkuji všem za přečtení, moc si toho cením :)