Můj deník

Kostky jsou vrženy

Znáte ten pocit? Ten pocit jak se vám doslova vaří krev v žilách? Vaří se a vaří a vy nevíte jak z toho ven. Každý z nás si nejspíše pomáhá jinak, ale já osobně se utápím ve vzteku a bolesti. Neustále si představuji jednu určitou osobu, která si se mnou nevědomky hraje. Ale ta vůbec neví do čeho se pouští. S mými city je opravdu lepší si nezahrávat. Má to opravdu špatný dopad. Sem člověk, který rád odpustí, ale pamatuje si vše. Někdy už ale vyprchá veškerý smutek,lítost a má zlá podoba vypluje na povrch. Už neodpouští, už se jen chytře mstí. V tuto chvíli by jsem si opravdu hlídala záda. Osoba nic netušící si neustále hraje s ohněm, ale najednou se spálí. Moje dílo jako odstrašující případ pro všechny, co se jen pokusí mi znova ublížit. Pokud de o pomstu jsem velice trpělivá. Konec konců na každého jednou dojde. I na tebe, věř mi. Čim déle se ta voda vaří, tím horší to bude až to příjde. Ted' tuhle hru vedu já, ty nevědomky hraješ dál, ale uvědom si jedno, kostky držím v hrsti já. A ted' už je jen na mě jak se hra bude vyvíjet dále. Nechám tě mi ubližovat, nechám tě hrát dále. O to víc se to ve mě bude hromadit a tebe to bude bolet víc než to bolelo mě. Nezapomeňte. To jaká jsem ze mě dělají jen lidi. Má hlava je plná špatných myšlenek. Pro mne líbezných myšlenek. Škoda jen, že mi nevidíš do hlavy. Asi by jsi hned přestala. Můj vztek není k vydržení. Nedá se kontrolovat. Kostky jsou již vrženy.