Books are my drugs

2. St Paloss

- Ježiši prosimtě Elis proč bereš se sebou tolik zbytečných věcí! Řekla jsem TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ! NEJDŮLEŽITĚJŠÍ! A ne tunu knížek! Oblečení a pár menších věcí! Má se ti to vejít do malého kufru sakra! Knížky ti budou zbytečné! Vždyť ti stačí jen ty, co budeš potřebovat do nový školy! A ne nějaké romantické příběhy, ze kterých mají ještě dívky deprese!- ječela mamka.

Zase se mi chtělo brečet. proč musím být tak ubrečená! Když mamka vyšla z pokoje, aby ještě koukla, co si zabalila Katylinne, všechny knížky, které jsem naprosto zbožňovala, které jsem prostě musela vzít se sebou jsem naházela do tašky, ve které jsem měla mít jídlo na cestu. Je mi jedno, že budu mít hlad toho půl dne. To vydržím pro to, abych na tom odporném sídlišti mohla mít u sebe mé knížky.
O pár minut později už jsem seděla v taxíků. To by mě zajímalo odkud matka vzala peníze na taxík.
Ale bylo mi to celkem jedno.
- Ták lásky.- řekla máma a otočila se k nám, protože seděla vedle tlustého řidiče taxíku.- Čeká nás asi pět hodin cesty do St Paloss tak si zdřímněte nebo se dívejte z okna ju?- usmála se uměle a položila si hlavu na ruku opřenou o sedadlo a za chvíli už spala. Emmi chvilku ječela, že se nudí, ale pak ji Katy okřikla a má mladší sestra taky za chvilku už spála. Katylline vytáhla z kabelky sluchátka a IPhone a řekla:
- Jestli mě budeš otravovat, tak si mě nepřej! Jsem unavená! Chci klid!
Strčila si sluchátka do uši a přimkla oční víčka. Já jsem vytáhla z tašky knížku, kterou jsem zrovna četla. Její název zní "I když to vypadá mizerně, žij dále, určitě bude lépe". Celkem to sedí ke mě. Taky se nemůžu vzdávat, i když vím, jaký život mě teď čeká.
Jeli jsem pět hodin bez přestávky pořád po nějakých loukách, když jsem konečně za oknem spatřila nějaké budovy. Po minutě taxík zastavil a já jsem rychle vysedla, protože se mi zdvihal žaludek. Málem jsem vykřikla. Tak hnusné město jsem neviděla asi ani ve filmech.