Angel or Demon? (Pozastaveno)

1. kapitola - Nový kluk

Ahoj! Tak je tu můj další příběh (ano, další, protože můj mozek neví, kdy přestat vymýšlet stále nový a nový povídky -.-" kdyby tak přemýšlel nad kapitolkama od těch starších příběhů... no.. co nedělám), tak doufám, že se vám zalíbí :) užijte si první kapitolku a pridávám obrázek, kde jsou první dvě hlavní postavy, třetí se objeví ve druhé :)

Christy

-----------------------------

,,Onee-chan? Potřebuju pomoct," zakřičela moje mladší sestra, Akemi a já se zvedl od počítače a sešel dolů.
,,Všechno nejlepší!!" zakřičely všichni a já se lekl.
,,Akira, pojď si sfouknout svíčky a něco si přej!" řekla mi mamka a já si povzdychl. Nesnáším, když se slaví moje narozeniny. Vždycky mi to připomene, že jsem o rok starší, momentálně je mi osmnáct.
,,Onee-chan, no tááák! Nedostanu dort, dokud nesfoukneš všechny svíčky!" zakňourala Akemi a já se pousmál. Přišel jsem k dortu a sfoukl svíčky, aby měly všichni radost a pohladil Akemi po vlasech.
,,Co sis přál?" usmála se na mě Akemi a já se zasmál.
,,To je tajemství," mrkl jsem a znova ji pohladil po vlasech. Je jí teprve sedm, má hnědý, k lopatkám dlouhý vlásky a modrý oči. Jsme sice sourozenci, ale nejsme si nějak moc podobní, vlastně, ani já nejsem svým rodičům podobný. Já mám černý vlasy a zelené oči, máma má hnědý vlasy a modro-šedé oči a táta má taky hnědý vlasy a modré oči. Když jsem se na to zeptal, mamka mi tvrdí, že adoptovaný nejsem a to samé i táta. Proto jsem si přál, abych se konečně dozvěděl pravdu.

Seděl jsem, jedl dort a koukal, jak se rodiče baví z Akemi. Zvedl jsem se a šel do pokoje, abych si zase zahrál na kompu.

,,Akira, běž už spát," nakoukla do pokoje máma a já jen houkl, že jo a hrál jsem dál LoLko. Dokážu ho hrát, jako každej závislej, dva i více dní v kuse, takže když už usnu, spím dlouho, však to někteří znáte, ne?
,,Akira, ať už jsi v posteli! Nebo vypneme elektriku! Zítra vstáváš do školy!" houkla na mě máma a já si povzdych a vypl to.
,,Vyčistit zuby, vysprchovat a spát," řekla máma a já, jako robot, to šel udělat a šel spát.

*Druhý den*

,,Onee-chan! Vstávej!" skákala na mě Akemi a já se na ni koukl.
,,Akemi, stop, sem vzhůru," řekl jsem, Akemi přestala a usmála se.
,,Máma má nachystanou snídani a nezačneme dřív, než ty příjdeš. To je nefér," zakňourala Akemi a zamračila se.
,,Tak běž a řekni, že už jdu, tak ať tě nemučí dlouho," usmál jsem se, Akemi přikývla a odběhla z mého pokoje zpátky do kuchyně. Tak, je to tu zase. Škola. Je divné, že když tolik hraju videohry, že jsem vůbec dokázal dostat se dál do vyšších ročníků. Posadil jsem se a protáhl. Vstal jsem a šel se převlíknout. Potom jsem šel do kuchyně na snídani.

,,Tak se tu mějte," řekl jsem po snídani a vyšel jsem z domu a pěšky šel do školy.
,,Hej, Akira-kun, počkej!" zakřičel na mě Yuukine a doběhl mě.
,,Čau, jak je?" zeptal jsem se a vrazil si ruce do kapes.
,,Čau, jde to... zase škola. Nejradši bych byl doma a pařil LoLko, ty snad ne?" zeptal se a koukl na mě tázavě.
,,Tak jasně, že bych byl doma, baka," řekl jsem a zasmál se.
,,Jinak, všechno nejlepší k včerejším narozkám, kámo," řekl a bouchl mě do ramene.
,,Au, dík. Ale snad víš, že nesnáším, když mi to někdo připomíná," řekl sem a bouchl ho do ramene.
,,Nojo, ty starče," zasmál se Yuukine a poté jsme se celou cestu do školy bavili o LoLku a dalších videohrách.

Došly jsme ke škole a zastavili se před ní. Řeknu vám jedno - je to škola jen pro kluky, takže tu žádnou holku nenajdete a když už jo, tak je tu z nějakým klukem, co tu studuje. Ne, že bych byl mezi děvčaty nějak oblíbený, spíš se snaží mě přehlížet. Ale dnes tu bylo až nezvykle hodně holek.
,,Co se to tu sakra děje?" podivili jsme se z Yuukinem společně a po chvíli, kdy učitelé odehnaly holky, jsme viděly důvod, toho povyku. ,,Je tu nový kluk? Tak to se nedivím, pojď, Yuukine-kun, jdeme do třídy," řekl jsem, vzal Yuukineho za rukáv a táhl jsem ho do třídy. Ale to bych nebyl já, abych do někoho v první školní den nevrazil.
,,O-omlouvám se," zamumlal jsem a koukl, do koho jsem vrazil a světe div se, byl to zrovna ten novej.
,,To je v pohodě," odpověděl a já si ho pořádně prohlédl. Měl černé vlasy, černé, spíš do šeda oči a v levém uchu měl náušnice.
,,Akira-kun, pojď," řekl Yuukine a já přikývl a odtrhl se od jeho očí, které zkoumali ty mé a šly jsme do třídy.

,,Co to bylo?" zeptal se po chvíli Yuukine a koukl na mě, když jsme šly do třídy.
,,Já nevím, jen vím, že ten novej kluk je strašidelný," řekl jsem a posadil se do lavice. Když zazvonilo, ten nový kluk přišel k nám do třídy a rozhlídl se. Naše pohledy se střetli a já polkl, když šel k volné lavici, co byla za mnou. Sedl si a i když jsem se na něho neotočil, cítil jsem na sobě jeho pohled.
,,Dobrý den, žáci, posaďte se. Vítám vás do začátku nového školního roku a vítám zde i nového žáka, Crosszeria Luka, který se sem teprve předevčírem nastěhoval a tak doufám, že ho mezi sebe přivítate," řekl Haraguchi-sensei a já se snažil vnímat jeho a ne nového kluka, co mi pohledem propaloval moje záda.

***

Po hodině jsem seděl a čekal, co se bude dít.
,,Akira-kun, pojď jsem," zavolal na mě Yuukine a já zavrtěl hlavou.
,,Za chvilku, odskočím si," houkl jsem nazpátek, zvedl se a šel na záchod. Zapadl jsem pak hned do první kabinky. Nevím, co mě to popadlo, vždyť... by sem klidně mohl zajít! Když jsem se ujistil, že před kabinkou nikdo není, vyšel jsem.
,,Tak se konečně setkáváme, princi," ozval se neznámí hlas a já se lekl a otočil se.
,,C-cože?" nechápal jsem a začal jsem couvat až jsem narazil do zdi. Luka se ke mě přiblížil, trochu se ke mě sehnul a uvěznil mě pod jeho tělem.
,,Slyšel jste dobře, princi. Chápu, vy mne neznáte, ale já o vás slyšel tolik, že ani nevím, co z toho může být pravda, nebo ne. Prosím vás, pojďte se mnou zpátky do..." ani jsem ho nenechal domluvit, protože jsem už déle nemohl snést jeho... bláboly, jo takhle by se to mohlo nazvat, odstrčil jsem ho a vyběhl ze záchoda.
Takže to, co jsem si myslel, je pravda, je to cvok a jde z něho strach! Zapadl jsem do lavice a koukal do ní, i když se vrátil taky a sedl si do lavice taky. Tak tohle bude ještě dlouhý den.