Angel or Demon? (Pozastaveno)

5. kapitola - Zelený oheň.

Z pohledu Mamoru:

Takže Luka si se mnou jen hraje?! To mu nedaruju, já věděl, že démonům se nedá lehce věřit. Ale zase v posteli jsou pěkní divoši, to, čeho jste se staly svědky, bylo spíš směšné. Ale musím se teď zaměřit na to naše princátko. Ušklíbl jsem se a šel si hledat místo k přespání.

Z pohledu Akira:

Seděl jsem u počítače a hrál jsem LoLko. Není nad to, uniknout z reality do virtuálního světa. *A nepřipadá ti to povědomé?* zeptalo se mě podvědomí a já se zarazil. Jak to myslelo? Jako že to, co se děje v LoLku, se stává i mě?! Blbost! Ani nevím, zda mám věřit těm dvoum. Ale co ty podobizny tý ženský a toho chlapa? Hologramy! Na ruce měli nějaký mini přístroj na hologram, to je jasný!
,,Hej, Akira-kun, kde se flákáš?" zeptal se mě Yuukine přes skype a já zamrkal.
,,Jo, sorry, jen sem se zamyslel," řekl jsem a rozpohyboval jsem svou postavu.
,,Co je to z tebou? Většinou se ptáš ty mě a ne já tebe," řekl Yuukine a já se zasmál.
,,Nic se mnou není, hraj prosím tě," řekl jsem a hrál jsem.
,,Tak mi řekni, co vždy po tobě chce ten novej kluk? Nějak si s ním často," řekl Yuukine a já se zase zasmál.
,,Říká mi blbosti. To neřeš," řekl jsem a pak už jsme se bavily jen o hře a po nějaký tý hodině jsme šly spát.

*Druhý den*

,,Onee-chan! Vstávej!" křičela mi do ucha Akemi a skákala na mě. Bože, už je to tu zase!
,,Akemi, stop! Jsem vzhůru!" jemně jsem ji okřikl a když jsem otevřel oči, Akemi vypískla a vyběhla z mého pokoje.
,,Co...?" nechápal jsem a šel jsem rychle do koupelny a když jsem se koukl do zrcadla, měl jsem je celé černé.
,,Co...?!" vylekal jsem se a zamrkal.
,,Už to začíná," řekl Luka a já leknutím odskočil.
,,Co začíná! Co se to se mnou děje?!" zařval jsem a Luka ke mě přišel a políbil mě. Vytřeštil jsem oči a odstrčil ho.
,,Co to proboha děláš! Jseš teplej nebo co?!" zařval jsem, ale on se ani neusmál.
,,Podívejte se do zrcadla," řekl Luka a já se koukl. Černé oči zmizely.
,,Co si to udělal?!" stále jsem nechápal a koukal na něho, jako kdyby spadl z višně.
,,Jen se u vás začala probouzet démonská krev, princi," řekl v klidu Luka a já se zatahal za vlasy.
,,A co se stane zejtra, vyrostou mi křídla?!" zeptal jsem se a Luka pokrčil rameny.
,,To je možný," řekl a já si promnul oči.
,,Hele, nemám čas z tebou tady diskutovat o nesmyslech, radši bych chtěl, aby jsi odešel, než jsem zase přiběhne táta, co tu pokřikuju a proč děsím svou malou sestru," řekl jsem, Luka se uklonil a odešel. Pustil jsem vodu a ošplíchl jsem si obličej. Tohle není normální! Proč jsem si přál, abych o svém životě zjistil pravdu? To byl ale blbej nápad!

Přišel jsem dolů a rodiče se hned ke mě přiřítily s tím, co se mi stalo apod.
,,To je v pohodě," řekl jsem a Akemi si utřela slzičku.
,,Ale měl si černé oči," řekla Akemi a já se zasmál.
,,To byly čočky, omlouvám se," přišel jsem k ní a pohladil ji po hlavě.
,,Už to nikdy nedělej," řekla Akemi a pak se pustila do snídaně. Uchechtl jsem se a sedl si ke stolu a začal jíst.

,,Tak já jdu," řekl jsem a vyšel z domu. Yuukine naštěstí čekal před domem, takže by se mnou neměl jít jak ten Luka a ani ten Mamoru.
,,Čau, tak jak ses vyspal? zeptal se Yuukine, když jsme se pozdravily a já jen mávl rukou.
,,Jo, docela jsem se vyspal. Píšeme z něčeho dneska?" zeptal jsem se a rozhlédl se. Všiml jsem si Luka, jak tam postával a koukal na mě.
,,Ne, myslím, že ne. Hele, vážně si v pohodě?" zeptal se Yuukine a já přikývl.
,,Tak jdeme, nebo přijdeme pozdě," řekl jsem a celou cestu jsme se bavily o LoLku apod. jako vždycky.

Z pohledu Luka:

Konečně se to začíná u něho projevovat. Sledoval jsem ho, jak jde se svým kamarádem do školy a díky němu si s ním nemůžu promluvit, jako kdyby mi to dělal naschvál!
,,Copak? Princátko nejde z tebou dneska? Jaká to škoda," řekl Mamoru a opřel se o mě.
,,Zase ty? Jsi otravnej jako blecha v kožichu, kdy už mi dáš pokoj?" odsekl jsem a odstrčil jsem ho.
,,Dám ti pokoj, když ty dáš pokoj našemu princátku," řekl Mamoru a ušklíbl se. Na to, že jsem ho jenom využil, se ho nemůžu zbavit! Ksa!
,,Kolikrát ti mám opakovat, že ho potřebujeme! Navíc, dneska se mu začala projevovat démonská krev," řekl jsem a ušklíbl se, načež Mamorovi úškleb zmizel.
,,Stejně víme oba, že se mu projeví i andělská, takže nemachruj!" odsekl Mamoru a já se zasmál.
,,Hele, rád bych tě otravoval dál, ale už musím," řekl jsem a šel do školy.

Z pohledu Akira:

Proč stále myslím na ten polibek z Lukou?! Ksa!
Seděl jsem v lavici a koukal z okna. Když kolem mě Luka šel, trochu jsem zčervenal, ale nevšímal si ho. Pak jsem jenom cítil jeho pohled na mých zádech a já se oklepal.

Při hodině jsem cítil, že se se mnou něco děje. Koukl jsem na svoje prsty a ty se celé klepaly.
,,Princi?" uslyšel jsem Lukův hlas a já nemohl spustit zrak z mých prstů. Začal jsem se potit a najednou moje prsty začali HOŘET! Pane Bože, co se to sakra děje?! Když si toho všimli ostatní kluci, začali křičet, že hoří a kdesi cosi. Třeštil jsem oči na moje ruce a teprve teď jsem si všiml, že mi ten oheň nijak neškodí.
,,Princi? Jdeme!" uslyšel jsem Lukův hlas a vzápětí jsem byl v jeho náručí. Bylo mi to tak nějak jedno, zkoumal jsem oheň, který ale měl nazelenalý nádech.

,,Princi? Jste v pořádku?" zeptal se mě Luka a já teprve teď odtrhl zrak od ohně a rozhlédl se, kde to jsme. Byly jsme v parku a já seděl na lavičce.
,,Ano. Co se to se mnou děje?" zeptal jsem se a Luka se usmál.
,,To je Zelený oheň. Oheň, který mají jen ti z královského rodu. V Deventrosu se všichni řadí podle toho, jakou má kdo barvu ohně. Já patřím do královské armády, protože mám červený oheň, poddaní pak mají třeba modrou apod.," řekl mi Luka a já na něho koukal jak na zjevení.
,,A jakou barvu má ten Zeer?" zeptal jsem se a pak jsem zjistil, že oheň ustal.
,,Ten? Má červený oheň, byl generálem, proto měl k vašemu otci nejblíž," řekl Luka a posadil se vedle mě.
,,Už mi věříte?" zeptal se mě ještě Luka a já krátce přikývl.
,,I když je to šílený, tak ti asi věřím," řekl jsem.
,,Dotaz, proč si mě políbil, když si se zjevil u mě v koupelně a měl jsem černý oči?" zeptal jsem se a koukl jinam, protože jsem zrudl.
,,Abych vám pomohl je přeměnit zase zpátky," řekl Luka a já tušil, že to není ten důvod.
,,Co bude teď? Co škola?" zeptal jsem se a koukl na něho.
,,To zařídím, to se nebojte," řekl a zvedl se. Povzdechl si a přitáhl si nohy k sobě.
,,Říkal jsem si, že jsem jiný, ale až takhle, to by mě nenapadlo," zamumlal jsem a Luka mě pohladil po vlasech.
,,Půjdeme?" řekl Luka a já přikývl. Vzal mě zase do náruče a běželi jsme do školy, kde to urovnal a všichni jsme zase trávili hodiny nudy ve škole.