King of hell

Knights of hell

*Ryan*

Stáli jsme tam jak solný sloupy. Všichni tři. Luciana se ale po chvíli zhroutila na zem, mimo past. Jak to udělala? Chtěl jsem k ní a pomoc jí, ale Jack mě zastavil. ,,Počkej." Vypadala mrtvě. Všiml jsem si něčeho, co jsem v životě neviděl. Její vlasy začaly od kořínku bělat, ale to nebyl světle blonďatá, nýbrž bílá jako sníh. Konce nabyly černou barvu. Celkově i řasy a pleť jí dost zesvětlela. Černé nehty, pusa a tlusté linky jako by svítili na bílé pokožce. Byla nádherná. Jen tak tam ležela. Bez nádechu, mrknutí. Bez tepu. Samozřejmě, že démoni mají tep, co jste si mysleli? ,,Takhle démoni neumírají." Prohodil jsem. ,,Lucifer je anděl a my nevíme jak je zabíjí oni." Ignoroval mojí starost Jack. ,,Je mrtvá. Smiř se s tím." Poplácal mě po ramenu a otočil se zády. Chvíli jsem stál a přemýšlel nad jinou možností, ale žádná mě nenapadla. Otočil jsem se na bráchu. ,,Co budeme teď dělat?" Ptal jsem se ho, ale ještě než jsem dostal odpověď, otočil jsem se zpátky. Slyšel jsem zalapání po dechu. Luciana seděla a byla opřená o ruce. Zírala do země. Oči měla velmi tmavé, až černé, ale ne démoní. Bělmo bylo pořád vidět. Polkla. ,,Nejsem mrtvá?" Usmála se. ,,Bohužel ne." Ozvalo se z kuchyně. Luciana se podívala na Jacka a její výraz ho vraždil. ,,Co se stalo?" Ptal jsem se hned. ,,Já nemám nejmenší ponětí, ale něco je špatně." Podívala se nad sebe. Stála pořád jednou nohou v pasti a jednou ven. Vyšla z ní ven, jako člověk. ,,Myslím, že přece jenom vím, co se stalo." Řekla. ,,Jsem člověk, Ryane. Člověk bez duše." Řekla tiše. ,,Jak jako člověk?" Nechápal jsem. ,,Lucifer mi zřejmě sebral duši, jako já tobě." Vypadala naštvaně? Smutně? Nedokážu to přečíst. Za to ona mě má podle všeho v hrsti. ,,Umírám, úplně stejně jako ty. Bez duše nevydržím moc dlouho, zhroutím se, ale bude trvat kratší dobu než u tebe." Řekla a zírala mi do očí. ,,Skvělý. Takže brácha nemá duši, Lucifer je venku a máme démona bez schopností. Jsi k ničemu." Odsekl Jack. Luciana přesměrovala svůj pohled na něj. ,,Uvědom si laskavě, že já jsem jediná, kdo ví něco málo o Luciferovi! Sice nevím, jak ho zabít. Ale vím, jak a s čím ho dostat zpátky do klece. Ale bez duše? Moc bez ní nezmůžu. Takže pomůžete vy mě, dostat duši zpátky a já zamknu Lucifera, tam, kde má svoje místo, platí?" Křikla po něm. Byl zticha. ,,Víš, jak na něj?" Ptal jsem se. ,,Samozřejmě. Vím o něm celkem dost věcí." Usmála se. ,,Tak povídej." Zvedl obočí Jack. Mezi těma dvěma to dře. Nebude to trvat dlouho a jeden na druhého zaútočí. ,,Ne. Nejdřív jí dáme trochu do pořádku." Řekl jsem Jackovi. ,,Ne, jsem v pohodě." Odstrčila mě Luciana, ale jako naschvál jí zradila noha a ona spadla na zem. Okamžitě se zvedla. ,,Opravdu to nic není." Usmála se křivě. ,,Nebudu tě tady přemlouvat, povídej." Pobídl jsem jí. ,,Sice nevím, jak klec otevřít, ale vím, jak jí zavřít. Říkají vám něco rytíři pekel ?" Nadzvedla jedno obočí. ,,Jo, ale ti jsou mrtví nebo ne?" Ozval se brácha. ,,Jo. Byly čtyři, zbyl jeden. Ale nejde o ně, jako takové. Jde o jejich prsteny. Když se tyhle čtyři prsteny plus Luciferovo spojí, zavřou bránu. Jednoduché. Jenže já nemám ponětí, kde jsou hroby." Pokrčila rameny skoro až naštvaně. Jedno jí bolelo. ,,Máš ho vyhozený, že jo?" Ignoroval jsem její řeč. Podívala se na rameno. ,,Nejspíš." Špitla.

*Luciana*

Tohle nevypadá vůbec dobře. Jako člověk nemůžu dělat vůbec nic. Nemůžu hlídat Ryanovo duši, vlastně vůbec nemůžu do pekla. Lucifer po nás půjde a nebude sám. Pošle proti mě každičkého démona a oni jak ovce půjdou. Nemám spojence. Jedinou Claire jsem za něj považovala a to ona vypustila Lucifera. Jsem tady z člověkem bez půl duše a člověkem co by mi nejradši vrazil kudlu do zad. Jsem na tom hodně špatně. Potřebuji jejich pomoc, ať chci nebo ne.

*Ryan*

,,Pane Bože!" Vytrhla se mi najednou z rukou a chytla se za hlavu, teda spíš za vlasy. ,,Co to mám na hlavě?" Zírala na sebe nechápavě a probírala svoje kudrnaté vlasy. ,,Není to tak hrozný." Řekl jsem a usmál se. Otočila se na mě. ,,Máš pravdu. Je to příšerný!" Vztekala se. ,,Pojď. Nahodím ti to rameno." Odtáhl jsem jí od zrcadla a posadil na židli. ,,Na tři, ok?" Přikývla.

*Luciana*

Ryan mě držel za rameno. ,,Jedna, dva...." Trhnul. Slyšela jsem křupnutí vlastní kosti. Vyletěla jsem z postele a držela se za ono rameno. Vlastně to už nebolelo, ale reflexy dělají svoje. ,,Proč jsi nedopočítal?!" Štěkla jsem po něm a pustila rameno. ,,Prý to méně bolí." Řekl. ,,To nevím." Odsekla jsem. Ryan mi později ještě obvázal kotník se slovy ,,máš výron". Pecka. Celkově jsi nějak ztratila barvu." Slyšela jsem z kuchyně. Jack si asi všímal toho, že ještě furt probírám svoje vlasy. ,,Buď zticha." Zařvala jsem na něj. Už mě vážně štve. ,,Jak najdeme ty hroby?" Ptal se a ignoroval mě. ,,To teď nevím." Odsekla jsem jednoznačně. Opravdu to nevím.

Jsem nemocná, proto teď vychází častěji :D takže, jak se to bude vyvíjet? Co myslíte? Jak to dopadne s Ryanovo duší. A mezi Lucianou a Jackem, dojte ke konfliktu? Nechte se překvapit do další části <3

Pa guys!