Obyčejná

III.

Dnes je první den, co jsme ve škole poprvé něco nacvičovali. Rozdělovali jsme se podle hlasů do skupin. Já patřím do skupiny číslo 2, tam jsou ti, kteří vyzpívají vysoké i nízké tóny, což se mi zdá ideální. Každý si vylosoval lísteček, na kterém měl napsaný song, dostal text a 20 minut na procvičení s podkladem. Já jsem si vylosovala Run od zpěvačky jménem Leona Lewis. Tenhle typ songů mám ráda a sedí mi. Trvalo to cca. 4 hodiny, než jsme se prostřídali úplně všichni, ale mě bavilo pozorovat ostatní a sledovat, jak se vypořádají s trémou. Já jsem s tímhle naštěstí problém neměla. Nikdy mi nevadilo vystoupit z davu, mám to tak už od mala. Nejvíce se mi líbí provedení písně All of me od zpěváka jménem John Legend v podání jednoho kluka z vedlejší třídy. Bylo to upřímné, od srdce, žádná přetvářka. Ten kluk by to mohl dotáhnout hodně daleko.

Mezi zkoušením jsme neměli žádné přestávky tak nám oznámili, že nás pustí o hodinu dříve, že bychom stejně neměli co dělat. Hodilo se mi to, protože jsem si potřebovala zajít do městské knihovny kvůli registraci & zrovna si půjčit knihu od Danteho -Božskou komedii. Máme to na ročníkovou práci z českého jazyka. Český jazyk patří ještě s tělocvikem a kreslením mezi mé oblíbené předměty. Bez skic a knih si život nedokážu představit.

Při příchodu na internát jsem před bránou potkala toho kluka ze školy, který se na chodbě opíral o zeď. Pozdravili jsme se a já se nemohla udržet, tak jsem se zeptala co tu dělá. Na odpověď jsem nemusela čekat dlouho. "Bydlím tu už 16 let, od mého narození, takže tu znám všechna zákoutí celého Litvínova, kdyby jsi někam potřebovala napiš mi na tohle telefonní číslo. Ptal jsem se už spousty lidí, jestli o tobě něco nevědí, ale nikdo nic překvapivě nevěděl. Na facebooku jsem tě také hledal a nenašel, tak buď prosím tak hodná a napiš mi sms s tvým jménem."

Co je to za drzost? Jak může být tak sebejistý a vědět, že mu jméno určitě napíšu? Takhle sebejistá bych chtěla být také. Nejhorší je, že jsem mu tu sms se jménem opravdu poslala. Má asi nějaké ovlivňující schopnosti a nebo to bude tím, že věří v sám sebe. Potom, co jsem mu napsala jsem nemohla čekat jinou odpověď než: "To ti to trvalo, Natálie Weberová, zítra ráno budu stát v 7:30 u brány tak tam koukej stát taky. Tvůj Jakub." Nezbývá mi nic, než s ním doopravdy jít, protože obejít ho nemohu.